Syn.: Marasmius alliaceus

Tento druh s nápadnou česnekovo-cibulovou vůní roste hojně od léta do podzimu v opadu a na zbytcích dřeva především ve vlhkých, humózních bučinách a suťových lesích. Podobný pach má i špička česneková (Mycetinis scorodonius) či špička česnekovonná (Mycetinis querceus).

Mycetinis alliaceus PR Hrby, Stellario-Tilietum, zetlelý kmen listnáče, 15.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Mycetinis alliaceus PR Holina, Eu-Fagion, sub Fagus sylvatica, 3.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Mycetinis alliaceus PR Zátoňská hora, jedlobučina, zetlelý kmen listnáče, 13.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Mycetinis alliaceus PR Fabián, suťový les, zetlelý kmen Fagus, 31.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

syn: Macrolepiota olivieri

Saprotrofní druh, rostoucí hojně v lesích, lesních lemech a zahradách. Význačná drobnými, koncentricky uspořádanými šupinami na klobouku, čímž se liší od dalších červenajících bedel (Chlorophyllum rachodes, Chlorophyllum brunneum). Podobně jako ostatní červenající/hnědnoucí bedly může způsobovat alergické reakce a konzumace může u citlivějších jedinců způsobovat obtíže.

Chlorophyllum olivieri Mikulov v Krušných horách, květntá bučina, sub Fagus, 5.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Chlorophyllum olivieri Olšina na Šumavě, mladá kulturní smrčina, sub Picea, Betula, 12.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Saprotrofní druh. Hojná od léta do podzimu v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích na zemi v opadu či ze zbytků dřeva. Význačná dvěma typy ostnů - první, větší typ lze snadno setřít, po čemž zůstávají na povrchu plodnice jizvičky (areoly); druhý typ ostnů je menší a nedá se setřít. Jedlá. Viz např. pýchavka stlačená (Lycoperdon pratense), p. palicovitá (Lycoperdon excipuliforme) nebo pýchavka horská (Lycoperdon nigrescens).

Lycoperdon perlatum NPR Karlštejn, dubohabřina, sub Quercus, Acer campestre, Carpinus, Fagus, 29.8.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lycoperdon perlatum Olšina na Šumavě, mladá kulturní smrčina, sub Picea, Betula, 12.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Lycoperdon perlatum Halámky, pískovna, sub Pinus, Betula, 12.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn. Collybia sordida

Roztroušeně se vyskytující podzimní saprotrofní druh, který se od podobné čirůvky fialové (Lepista nuda) odlišuje méně intenzivní barvou, subtilnějšími a hygrofánními plodnicemi, nevýraznou vůní a růstem převážně mimo les, často na tlející rostlinné hmotě (kompost, hromady sena), ale i v trávnících. Hranice mezi oběma druhy jsou ne vždy úplně jasné, pravděpodobně přítomno více druhů..

Lepista sordida NPR Libický luh, měkký luh, hromada tlejícího sena, 31.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lepista sordida Nepomyšl, mezofilní louka, 29.9.2024, (c) Lucie Zíbarová

Lepista sordida NPR Libický luh, měkký luh, hromada tlejícího sena, 31.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lepista sordida České Budějovice, trávník na sídlišti, 4.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Lepista sordida Podkrušnohorská výsypka, okraj cesty, 24.10.2006, (c) Lucie Zíbarová

Lepista sordida České Budějovice, trávník na sídlišti, 4.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Lepista sordida NPP Na Požárech, hromada tlejícího sena, 20.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Lepista sordida Doksy, zámecký park, nízký mechatý trávník, 29.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Lepista sordida Lovosice, Havraní ostrov, degradovaný lužní les, sub Acer, Ulmus, Aesculus, 23.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Lepista sordida Lovosice, Havraní ostrov, degradovaný lužní les, sub Acer, Ulmus, Aesculus, 23.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Lenzites "betulinus", Lenzites betulina

Tento choroš se při pohledu shora podobá outkovce chlupaté (Trametes hirsuta), ovšem pohled na spodní stranu klobouku odhalí lupenitý hymenofor, který je pro tento druh charakteristický. Plodnice lupeníku vytrvávájí zpravidla jednu sezonu (jsou jednoleté) a rostou roztroušeně na kmenech a větvích listnáčů, zejména buku a břízy, kde druh způsobuje bílou hnilobu dřeva. Pravděpodobně do určité míry parazituje na outkovkách (např. Trametes versicolor). Teplomilný lupeník velkolupenný (Cellularia warnieri) tvoří větší plodnice, které mají povrch klobouku lysý a hrbolkatý. Viz síťkovec trojbarvý (Daedaleopsis confragosa) nebo trámovka plotní (Gloeophyllum sepiarium).

Trametes betulina PR Noldenteich, olšina, kmen Alnus, 12.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Trametes betulina PP Ulrichov, květnatá bučina, kmen Fagus, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Trametes betulina Jelenec [SK], dubohabřina, padlý kmínek Quercus, 23.9.2023, (c) Lucie Zíbarová

Trametes betulina NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, padlý kmen Fagus, 4.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Trametes betulina PR Broumovská bučina, květnatá bučina, větev Fagus sylvatica, 2.11.2007, (c) Lucie Zíbarová

Trametes betulina PR Noldenteich, olšina, kmen Alnus, 12.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Trametes betulina PP Ulrichov, květnatá bučina, kmen Fagus, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Trametes betulina Houština u Mašťova, bazifilní teplomilná doubrava, pařez Quercus, 3.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Tento druh kozáka tvoří mykorhizu s břízami a roste roztroušeně, převážně na podmáčených či narušených stanovištích. Stejně jako ostatní druhy kozáků je jedlý. Od běžného kozáku březového (Leccinum scabrum) se liší (mimojiné) skvrnatým kloboukem. Byl uvedený v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšel do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Leccinum variicolor PP Malá niva, okraj rašeliniště, sub Betula, Picea, Pinus, 6.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum variicolor NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, podmáčený pobřežní porost, sub Betula, 13.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum variicolor Horní Slavkov, opuštěný lom, sub Betula, 6.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Leccinum aerugineum

Kozák bílý vytváří mykorhizní symbiozu s břízami, lze ho nalézt roztroušeně až vzácně a dává přednost spíše podmáčeným, rašelinným stanovištím. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Leccinum holopus NPP Swamp, přechodvé rašeliinště, sub Betula, Pinus, Alnus, 25.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum holopus NPR Ruda, rašelinný bor, sub Betula, Pinus, 14.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum holopus NPP Jestřebské slatiny, podmáčená březina, sub Betula, 11.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Leccinum cyanobasileucum

Hojný druh kozáka tvořící mykorhizu s břízami. Od běžného kozáka březového (Leccinum scabrum) se odlišuje světlejšími šupinami, šedavými reflexy na klobouku a modrozelenými skvrnami na bázi třeně. Jedlý. Velmi světlé plodnice moho připomínat kozák bílý (Leccinum holopus).

Leccinum brunneogriseolum NPR Rašeliniště Skřítek, přechodové rašeliniště, sub Betula, Picea, Pinus, 13.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum brunneogriseolum NPR Břehyne-Pecopala, rašelinný bor, sub Pinus, Betula, 4.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum brunneogriseolum NPR Břehyne-Pecopala, boreokontinentální bor, lesní cesta, sub Pinus, Betula, Fagus, 11.9.2023, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum brunneogriseolum NP České Švýcarsko, Pravčický důl, spáleniště po kůrovcové smrčině, sub Betula, 23.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum brunneogriseolum NPP Jestřebské slatiny, okraj slatinné louky, sub Betula, Pinus, Frangula, 11.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum brunneogriseolum NPP Jestřebské slatiny, okraj slatinné louky, sub Betula, Pinus, Frangula, 11.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum brunneogriseolum Rokytecká slať, horské rašeliniště, sub Pinus mugo, Betula pubescens, 3.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum brunneogriseolum NP Šumava, Vltavský luh (I. zóna), rašelinná smrčina, sub Picea, Betula, Pinus, 19.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum brunneogriseolum EVL Evaňská rokle, teplomilná lemová společenstvá sv. Geranion sanguinei, sub Betula, Corylus, Fraxinus, Quercus, 6.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Tento ryzec roste do léta do podzimu roztroušeně pod břízami, se kterými tvoří mykorhizu, na kyselých, často podmáčených půdách. Význačný pomalu zelenajícím mlékem a často světlejší zónou na třeni pod lupeny. Podobný je vzácný ryzec Pilátův (Lactarius pilatii), který je drobnější, má tmavší a lepkavý klobouk a menší spory. Na podobných stanovištích se může vyskytovat i vzácnější ryzec vodnatý (Lactarius uvidus) s fialovějícím mlékem.

Lactarius vietus NPR Rašeliniště Skřítek, přechodové rašeliniště, sub Picea, Betula, 13.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius vietus NPP Swamp, rašelinný bor, sub Pinus, Betula, Alnus, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius vietus Dluhoště, podmáčená smrčina, sub Picea, Betula, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius vietus NPP Jestřebské slatiny, podmáčená březina, sub Betula, Salix 11.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius vietus NPP Hojkovské rašeliniště, rašelinná březina, sub Betula, Salix, Pinus, 9.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius vietus PP Zadní rybník, podmáčený břeh rybníka, sub Betula, Picea, Pinus, 16.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius vietus Vlkov, kulturní smíšený les, sub Pinus, Picea, Betula, 10.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius vietus Dluhoště, podmáčená smrčina, sub Picea, Betula, 4.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Hojně se vyskytující mykorhizní symbiont bříz. Nápadný kruhatým, na okraji pýřitým kloboukem. Mléko bílé, neměnné, velmi palčivé. Mírně jedovatý. Na podobných stanovištích roste i ryzec pýřitý (Lactarius pubescens). Velmi podobný je ryzec Lacatarius torminosulus.

Lactarius torminosus NPP Swamp, narušené stanoviště, sub Betula, Salix, Pinus, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius torminosus Lipová u Brodců, teplomilná doubrava, sub Betula, Querucs, 7.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius torminosus NPP Jestřebské slatiny, náletové dřeviny, sub Betula, Populus tremula, Pinus, 3.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius torminosus (detail lupenů) NPP Swamp, narušené stanoviště, sub Betula, Salix, Pinus, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius torminosus Horní Slavkov, opuštěný lom, sub Betula, 6.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius torminosus Halámky, pískovna, sub Betula, 13.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Vzácnější druh ryzce rostoucí na podzim na podmáčených stanovištích tvořící zde mykorhizu s olší lepkavou a olší šedou. Na vhodných stanovištích se může vyskytovat hromadně. Význačný ekologií a fialovým odstínem na klobouku. Mléko bílé, často vodnaté, při zasychání šedozelenající, po chvíli palčivé. Pod olšemi rostou i drobné druhy ryzců z okruhu r. olšového (Lactarius obscuratus). Je uvedený v Červené knize a Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii EN (ohrožený druh) a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Lactarius lilacinus NPP Rečkov, mokřadní olšina, sub Alnus, 27.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius lilacinus NPP Peklo, mokřadní olšina, sub Alnus, 18.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius lilacinus Okna, mokřadní olšina, sub Alnus, 30.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius lilacinus NPP Peklo, mokřadní olšina, sub Alnus, 18.9.2021, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius lilacinus NPP Swamp, břeh Máchova jezera, sub Alnus, 17.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius lilacinus PR Údolí Teplé, mladá olšina, sub Alnus glutinosa, 17.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius lilacinus (spory, 5% Melzerovo reagens, 1000x) (c) Lucie Zíbarová

Menší subtilní ryzec rostoucí hojně na kyselých půdách pod břízami, se kterými vytváří mykorhizu. Nápadný příjemnou sladkou vůní po kokosu, která je v kontrastu s palčivou chutí. Mléko bílé, neměnné, palčivé. Podobnou, avšak zpravidla slabší vůní se vyznačuje i statnější ryzec libovonný (Lactarius mammosus), vázaný na smrk. Přítomnost kryptických druhů.

Lactarius glyciosmus Krásno ve Slavkovském lese, vytěžené rašeliniště, sub Betula, 6.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius glyciosmus NPR Rašeliniště Skřítek, rašelinná smrčina, sub Picea, Betula, 13.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius glyciosmus Arnoštov, Doupná hora, smrčina, okraj lesní cesty, sub Picea, Betula, 9.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Vzácný druh ryzce s žloutnoucím mlékem, rostoucí na bazických substrátech pod listnáči (habr, líska, dub). Mléko bílé, rychle žloutnoucí, po chvilce hořce plačivé. Pach příjemný limetkový. Podobný ryzec vodopásý (Lactarius aquizonatus) roste pod břízami na kyselém podloží a má lepkavé chlupky při okraji plodnice. Uveden v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Lactarius citriolens PR Pod Trlinou, dubohabřina, sub Carpinus, Betula, 10.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius citriolens PR Pod Trlinou, dubohabřina, sub Carpinus, Betula, 10.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius citriolens EVL Evaňská rokle, ruderalizované stanoviště v dubohabřině, sub Betula, Carpinus, Quercus, Fraxinus, Corylus, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius citriolens EVL Evaňská rokle, ruderalizované stanoviště v dubohabřině, sub Betula, Carpinus, Quercus, Fraxinus, Corylus, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius citriolens EVL Evaňská rokle, ruderalizované stanoviště v dubohabřině, sub Betula, Carpinus, Quercus, Fraxinus, Corylus, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Vzácný druh ryzce rostoucí pod břízami na kyselých půdách s tenkou vrstvou humusu. Význačný lepkavými chloupky na okraji klobouku. Mléko bílé, rychle žloutnoucí, po chvíli palčivé. Pach nakyslý. Může být přehlížen protože při zběžném pohledu trochu připomíná běžný ryzec pýřitý (Lactarius pubescens) rostoucí na podobných stanovištích, od toho jej však mimo jiné odlišuje i žloutnoucí mléko. Podobný a blízce příbuzný je ryzec citronový (Lactarius citriolens). Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Lactarius aquizonatus Horní Slavkov, opuštěný lom, sub Betula, 6.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius aquizonatus Horní Slavkov, opuštěný lom, sub Betula, Pinus, 6.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius aquizonatus Horní Slavkov, opuštěný lom, sub Betula, 6.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius aquizonatus Chlum u Radonic, výsadba listnáčů, sub Quercus, Betula, 30.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Druh rostoucí hojně na podzim (říjen-listopad) a méně často i na jaře (květen) na dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku. Dává přednost vyšším polohám. Jedlá. Pach nevýrazný, chuť mírná. Výtrusný prach šedočerný. Druhové jméno je odvozené od barvy lupenů, které mají šedomodrý odstín připomínající barvu máku, což je i důležitý rozlišovací znak od podobné, jedovaté a hořké třepenitky svazčité (Hypholoma fasciculare), která má vždy v lupenech přítomné 'jedovatě' žlutozelené odstíny. Na jehličnanech roste i třepenitka roztroušená (Hypholoma dispersum), ta však převážně jednotlivě či jen v malých skupinkách. Pozor na záměnu s jedovatou čepičatkou jehličnanovou (Galerina marginata)!

Hypholoma capnoides NPR Velká niva, podmáčená smrčina, kmen Picea, 12.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma capnoides Osek, acidofilní bučina, pařez Picea, 25.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma capnoides (detail lupenů) NPR Velká niva, podmáčená smrčina, kmen Picea, 12.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma capnoides Olšina na Šumavě, mladá kulturní smrčina, kmen Picea, 12.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma capnoides Volary, Stogerova huť, vlhká smrčina, kmínek Picea, 13.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

syn: Grandinia aspera, Hyphodontia aspera, Xylodon "asperus"

Roztroušeně se vyskytující kornatcovitá udávaná z mrtvého dřeva jehličnanů i listnáčů. Význačná hladkým hymeniem mezi ostny a mikroskopickými znaky.

Xylodon asper NPR Žofínský prales, jedlobučina, kmen Picea, 30.4.2017, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon asper PP Ulrichov, květnatá bučina, kmen Fagus, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon asper NP Krkonoše, Krakonošova snídaně, horská smrčina, kmen Picea, 30.4.2017, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon asper PP Ulrichov, květnatá bučina, kmen Fagus, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon asper PR Na Černčí, lesostepní bor, větev Pinus, 31.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hygrophorus tephroleucus

Hojný a široce rozšířený mykorhizní druh rostoucí na podzimu pod smrky. Jedlá. Význačná štíhlými plodnicemi a třeněm s tmavými bradavkami. Pach nevýrazný. Viz též šťavnatka vonná (Hygrophorus agathosmus).

Hygrophorus pustulatus Loučná pod Klínovcem, papratková smrčina, sub Picea, Sorbus aucuparia, 26.9.2021, (c) Lucie Zíbarová

Hygrophorus pustulatus Volary, Stogerova huť, vlhká smrčina, sub Picea, Pinus, 13.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hygrophorus pustulatus Loučná pod Klínovcem, papratková smrčina, sub Picea, Sorbus aucuparia, 26.9.2021, (c) Lucie Zíbarová

Hygrophorus pustulatus Messnerův důl, kulturní smrčina, sub Picea, 4.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hygrophorus pustulatus Krakonošova snídaně, horská smrčina, sub Picea, 24.9.2016, (c) Lucie Zíbarová

Tato houba nápadná svým pachem po hořkých mandlích roste roztroušeně na podzim v jehličnatých a smíšených lesích pod smrky a borovicemi. Klobouk suchý, nelepkavý. Mykorhizní druh. Komplex více prakticky nerozlišitelných druhů, které se líší mj. hostitelem (smrk/borovice). Z druhů pod smrky by Hygrophorus agathosmus s. str. měl růst v ve starých lesích, Hygrophorus agathosmoides v mladších smrčinách na kyselém i bazickém podloží, drobný Hygrophorus exiguus ve starších lesích často ve společnosti Tricholoma inamoenum. Pod borovicí na kyselém podloží roste Hygrophorus suaveolens, na bazickém Hygrphorus pinophilus. Příbuzná a velmi vzácná šťavnatka hyacintová (Hygrophorus hyacinthinus) je drobnější, štíhlejší a voní sladce po květech hyacintu; roste pod jehličnany na vápnitých půdách. Naopak hojná je celkově štíhlejší šťavnatka tečkovaná (Hygrophorus pustulatus) bez výrazné vůně a se třeněm tečkovanými tmavými bradavkami.

Hygrophorus agathosmus Olšina na Šumavě, mechatý trávník v areálu ubytovny, sub Picea, Pinus, 11.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hygrophorus agathosmus Soumarský most, vlhká smrčina, sub Picea, Pinus, 12.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hohenbuehelia abietina

Drobnější hlíva rostoucí vzácně od léta do podzimu na dřevě listnáčů (buk, lípa) i jehličnanů (jedle, smrk), převážně v přírodě blízkých, pralesovitých porostech. Nápadná jazykovitými plodnicemi s krátkým postranním třeněm a tenkou gelatinózní vrstvou pod povrchem klobouku. Ještě nedávno se odlišovala velmi podobná hlívička jedlová (Hohenbuehelia abietina), rostoucí na jehličnanech a s drobným morfologickými a mikroskopickými rozdily, oba druhy se však ukázaly jako totožné. Hlívička Wilhelmova (Hohenbuehelia wilhelmii) je dosti podobná, ale má menší výtrusy (obvykle nepřesahují 5.5 µm), zatím je v ČR známá jen z jižní Moravy. Viz též hlívička siná (Hohenbuehelia grisea) a příbuzné druhy a odlišným tvarem plodnic. Plodnice mohou připomínat např. i mladou trepkovitku zploštělou (Crepidotus applanatus). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh). Hlívička jedlová, která byla s h. stopkatou ztotožněna (viz výše) je zároveň i zvláště chráněným druhem podle vyhlášky MŽP 395/92 Sb. (kriticky ohrožený druh).

Hohenbuehelia auriscalpium PR Polom, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 15.9.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia auriscalpium PR Chynínské buky, květnatá bučina, kmen Fagus, 1.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia auriscalpium PR Polom, květnatá bučina, kmen Fagus, 20.8.2015, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia auriscalpium Černý vrch u Klášterce nad Ohří, květnatá bučina, silně rozložený kmen Fagus, 14.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia auriscalpium NPR Kohoutov, acidofilní bučina, padlý kmen Fagus, 10.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia auriscalpium PR Hrby, Stellario-Tilietum, kmen Tilia, 17.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia auriscalpium NPP Medník, dubohabřina, kmen Abies, 31.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia auriscalpium PP Židova strouha, suťový les, pařez jehličnanu, 21.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia auriscalpium NPP Medník, dubohabřina, kmen Abies, 10.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia auriscalpium NPP Peklo, inverzní smrčina, zetlelý pařez jehličnanu (Picea?), 9.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Nejběžější druh ze slzivek s vyvinutou pavučinkou (kortinou). Roste běžně na narušených stanovištích v časných stádiích sukcese, případně i na spáleništích, pod jehličnany i listnáči. Mykorhizní a značně proměnlivý druh. Význačná mikroskopickými znaky: vícméně válcovité, jen jemně ornamenotované, nedextrinoidní spory.  Podobná je např. světlejší a mohutnější slizivka špinavá (Hebeloma subtortum).

Hebeloma mesophaeum PR Údolí Teplé, železniční násep, sub Picea, Betula, Populus tremula, 29.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma mesophaeum Hlavatce, výtopa Nového Rybníka, podmáčený porost křovitých vrb, sub Salix, 19.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma mesophaeum České Budějovice, areál PřF JčU, sub Quercus, 4.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma mesophaeum České Budějovice, areál PřF JčU, sub Picea, 4.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma mesophaeum Sokolov, předpolí lomu Jiří, sub Salix caprea, 4.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma mesophaeum Horní Malá Úpa, kulturní smrčina, okraj cesty, sub Picea, Salix caprea, 26.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma mesophaeum Sokolov, výsypka Antonín, sub Salix, Populus tremula, 18.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Běžný druh slizivky. Podobně jako mnoho dalších druhů rodu se jedná o mykorhizní druh, který dává přednost časným sukcesním stadiím, narušeným místům, vyskytuje se též poměrně často v parcích, v lesích pak na obnažené půdě např. v zářezu cest. Roste pod různými listnáči, méně jehličnany, dává přednost těžším, hlinitým půdám. Typický je pro ni světlý klobouk, jemně vločkatý třeň a ředkvový pach. Od podobných druhů (viz např. Hebeloma eburneum) se však pozná spolehlivě pouze pod mikroskopem.

Hebeloma crustuliniforme NPP Hadce u Želivky, bor na hadci, sub Pinus, Alnus, Betula, 18.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma crustuliniforme Šanov, potoční luh, Salix, Alnus, Betula, 3.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma crustuliniforme Šanov, potoční luh, Salix, Alnus, Betula, 3.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma crustuliniforme Dolní Pekelský rybík, břeh rybníka, sub Salix, Betula, 9.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

syn: Ganoderma lipsiense

Běžný víceletý choroš na dřevě nejrůznějších listnáčů. Rod lesklokorka se od většiny ostatních chorošů odlišuje mimojiné i hnědorezavým výtrusným prachem, který se během plodného období usazuje jako poprašek na svrchní straně klobouků plodnic. Povrch rourek je bělavý a lze na něj snadno kreslit nehtem. V hymeniu této houby lze velice často nalézt hálky mouchy Agathomyia wankowiczii (druhý obrázek odshora). Na starých plodnicích roste albertínie chorošová (Albertiniella polyporicola) a na hymenoforu nedohub Sporophagomyces chrysostomus. Příbuzná lesklokorka tmavá (Ganoderma adspersum) rostoucí v ČR zejména na synantropních stanoviších se odlišuje hlavně mikroskopicky (spory delší než 8,5 μm) a mj. žlutavým okrajem aktivně rostoucích plodnic. Lesklokorka pryskyřičnatá (Ganoderma resinaceum) a l. Pfeifferova (Ganoderma pfefferi) mají v dospělosti na povrchu plodnice lesklou krustu. Podobné mohutné víceleté plodnice vytváří i běžný troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) a troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola) oba mj. s bílým výtrusným prachem.

Ganoderma applanatum PR Hrby, květnatá bučina, kmen Fagus, 15.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Ganoderma applanatum (hálky) PR Český Jílovec, mechatý kmen Quercus, 7.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Ganoderma applanatum PR Fabián, květnatá bučina, kmen Fagus, 31.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn: Galerina unicolor, Galerina autumnalis

Prudce jedovatý druh rostoucí hojně na podzim na zetlelém dřevě, vzácněji i na zemi bez zjevného spojení se dřevem. Jakkoli český název napovídá vazbu na dřevo jehličnanů, běžně se vyskytuje i na mrtvém dřevě listnáčů. Značně proměnlivý druh, v rámci kterého byl dříve rozpoznáván větší počet taxonů, dnes se považují za jeden, široce pojímaný druh, nicméně další studium je nutné. Nebezpečná především pro možnou záměnou s jedlou opeňkou měnlivou (Kuehneromyces mutabilis), se kterou v některých případech může růst i na stejném kmeni. Viz čepičatka hnědonohá (Galerina badipes).

Galerina marginata NPR Libický luh, tvrdý luh, opřená větev Populus, 5.11.2023, (c) Lucie Zíbarová

Galerina marginata Provodín, pískovna, větev Salix, 11.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Galerina marginata PR Stříbrný luh, suťový les, padlý kmen Abies, 30.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Galerina marginata PR Český Jílovec, mechatý kmen Quercus, 7.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Galerina marginata ('unicolor') PR Bučina u Žďáru, květnatá bučina, zetlelý kmen Fagus, 2.11.2007, (c) Lucie Zíbarová

Galerina marginata Mělnická Vrutice, olšina, zetlelý kmen Alnus glutinosa, 28.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Galerina marginata ('unicolor') Černý les u Želnavy, suťový les, kmen Fraxinus, 22.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Galerina marginata ('unicolor') PR Buky u Vysokého Chvojna, kulturní smrčina, větev Betula, 2.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Galerina marginata Kyšperk, květnatá bučina, padlý kmen Acer, 4.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Galerina marginata Krakonošova snídaně, smrčina, okraj cesty, 24.9.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh rostoucí převážně v pozdním podzimu a počátkem zimy (vzácně i mimo toto období) na dřevě listnáčů. Bělavé plodnice se označují jako forma bílá (f. lactea). V Evropě se vyskytuje několik a v mnohých  případech i obtížně rozlišitelných druhů například, kromě penízovky sametonohé v úzkém pojetí (Flammulina velutipes s. str.) i penízovka letní (Flammulina fennae), p. jehlicová (Flammulina ononidis), p. pružná (Flammulina elastica), Flammulina rossica, Flammulina finlandica a Flammulina cephalariae. Jedlá.

Flammulina velutipes s. str. CHA Pečniansky les [SK], měkký luh, prasklina v živém kmeni Acer, 19.11.2024, (c) Lucie Zíbarová

Flammulina velutipes s.l. PR Pístecký les, tvrdý luh, větev Tilia, 10.1.2018, (c) Lucie Zíbarová

Flammulina velutipes s.l. Vráž u Písku, pařez listnáče, 3.3.2012, (c) Lucie Zíbarová

Flammulina velutipes s.l. Chabařovice, vrbina, větev Salix, 11.11.2016, (c) Lucie Zíbarová

Flammulina velutipes s.l. Dívčí Kámen, padlý kmínek Salix caprea, 9.11.2007, (c) Lucie Zíbarová

Flammulina velutipes s.l. Ústí nad Labem, Průčelská rokle, suťový les, pařez listnáče, 29.12.2006, (c) Lucie Zíbarová

Flammulina velutipes s.l. Ústí nad Labem, Střížovický vrch, dubohabřina, kmen Quercus, 24.12.2006, (c) Lucie Zíbarová

Flammulina velutipes s.l. NPP Jestřebské slatiny, porost křovitých vrb, větev Salix, 1.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně druh rostoucí od létat do podzimu na dřevě listnáčů, vázaný především na pralesovité bučiny, v poslední době se zdá, že se šíří i do kulturnějších porostů. Od kržatky šikmé (Flammulaster limulatus) se makroskopicky pozná ostnitě šupinkatým třeněm. Viz též kržatka rezavá (Flammulaster ferrugineus). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Flammulaster muricatus NPP Peklo, potoční luh, kmen Populus tremula, 29.8.2015, (c) Lucie Zíbarová

Flammulaster muricatus NPP Peklo, potoční luh, kmen Populus tremula, 28.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Flammulaster muricatus NPR Libický luh, tvrdý luh, tenký kmínek Quercus, 1.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Flammulaster muricatus PR Hůrky, kmínek Sorbus, 1.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Flammulaster muricatus Houština u Mašťova, teplomilná doubrava, větev Betula, 3.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Flammulaster muricatus NPP U Nového mlýna, porost teplomilných křovin, větev Malus, 4.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Flammulaster muricatus PR Dětanský chlum, teplomilná doubrava, silně rozložený fragmet kmene listnáče, 2.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Flammulaster muricatus PR Polom, jedlobučina, kmen Fagus, 15.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Saprotrofní druh lupenaté huoby rostoucí hojně od druhé poloviny léta do podzimu na travnatých místech, lesních lemech apod. Moučná vůně a chuť. Větší počet obtížně odlišitelných druhů (bez sekvenace DNA) s prakticky shodnými mikroskopickými znaky.

Entoloma sericeum PP Vústra, vápnité slatiniště, 11.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma sericeum (ortonii?) Zahrádky, nízká trávník při kolejišti, 28.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma sericeum (ortonii?) PR Kulivá hora, bazifilní teplomilná doubrava sub Quercus, Cornus, 20.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma sericeum České Budějovice, trávník na sídlišti, 4.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma sericeum?? Bor u Skutče, krátkostéblený trávník, 19.12.2018, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma sericeum (ortonii?) PR Dětanský chlum, krátkostébelný trávník, 27.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Poměrně hojný druh choroše primárně rostoucí na rašeliništích a v reliktních borech, kde typicky roste na suchých stojících kmenech borovic. V posledních dvou dekádách výrazně proniká i do okolních kulturních porostů, zvláště do mladých hustých borů před probírkami, kde osidluje konkurenčně odumřelé kmínky. Způsobuje bílou hnilobu. Hyfový systém dimitický, generativní hyfy s přezkami, cystidy nepřítomny, bazidie tetrasporické, spory alantoidní až válcovité, hladké, neamyloidní, 5-7 x 2-3 μm. Viz též outkovka neladná (Dichomitus squalens) s drobnějšími póry, většími sporami a typickými keříčkokvitě větvenými vazbovými (binding) hyfami typu Bovista, rostoucí na obdobných stanovištích. Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Diplomitoporus flavescens NPR Břehyně-Pecopala, rašelinný bor, stojící mrtvý kmínek Pinus, 23.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Diplomitoporus flavescens PR Losí blato, blatkové rašeliniště, stojící suchý kmen Pinus rotundata, 4.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Diplomitoporus flavescens NPR Břehyně-Pecopala, rašeliniště, padlý kmen Pinus sylvestris, 26.4.2012, (c) Lucie Zíbarová

Diplomitoporus flavescens NPR Žofinka, blatkové rašeliniště, stojící suchý kmen Pinus sylvestris, 8.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Diplomitoporus flavescens Tušť, pískovna, výsadba borovice, stojící odumřelá Pinus silvestris, 11.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Diplomitoporus flavescens NPR Červené blato, blatkové rašeliniště, stojící suchý kmen Pinus sylvestris, 22.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Diplomitoporus flavescens NPR Velká niva, rašelinný bor, kmen Pinus, 11.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Vyskytuje se roztroušeně až vzácně od pozdnílho léta do podzimu ve vlhčích lesích. Na rozdíl od většiny trepkovitek roste spíše na zemi, na zbytcích dřeva ukrytých v půdě než na větvích a kmenech. Způsobuje bílou hnilobu. Hojnější v severní Evropě. Snadno poznatelný mikroskopicky (absence přezek, jen velmi jemně ornamenotvané eliptické až mandlovité spory). Trepkovitka pozemní (Crepidotus autochthonus) tvoří velké plodnice spíše v teplejších oblastech (lužní lesy, dubohabřiny), spíše hojněji na Moravě. Trepkovitka běloučká (Crepidotus epibryus) může růst často na detritu na zemi, většina další druhů roste spíše na dřevě (např. Crepidotus cesatii či Crepidotus variabilis). Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Crepidotus versutus Kyšperk, kulturní smíšený les, opadlá větev Betula a detrit, 21.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus versutus PP Ulrichov, květnatá bučina, zbytky dřeva Fagus v půdě, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus versutus Šumenské údolí, květnatá bučina, větvička a zbytky dřeva Fagus v půdě, 20.11.2014, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus versutus PP Ulrichov,květnatá bučina, zbytky dřeva Fagus v půdě, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

syn: Coprinus lagopus

Poměrně hojně se vyskytující druh hnojníku, osidluje zetlelé dřevo či zem smíšenou se zbytky dřeva, méně často i na tlející slámě a hnoji. Plodnice často rostou trsnatě. Jaro až podzim. Své latinské i české druhové jméno si vysloužil podle charakteru vela, které u mladých plodnic připomíná zaječí kožíšek. Komplex více kryptických druhů. Podobný hnojník zajícový (Coprinopsis jonesii) roste na spáleništích a liší se mirovitým tvarem výtrusů. Pokud roste na tlející slámě může být zaměněn i za některé koprofilní druhy hnojníků (Coprinopsis cinerea, Coprinopsis macrocephala) s odlišnými rozměry výtrusů. Var. vacillans se liší třeněm, který se ohýbá k zemi ještě dřív než se otevře klobouk.

Coprinopsis lagopus České Budějovice, mulčovací kůra, 4.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis lagopus České Budějovice, mulčovací kůra, 4.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis lagopus NPR Libický luh, tvrdý luh, zbytky dřeva v půdě, sub Prunus padus, Fraxinus, 6.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis lagopus Ročov, hromada hnoje a tlející slámy, 28.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojný druh hnojníku, roste od léta do podzimu převážně na otevřených stanovištích či lesních okrajích. Dává přednost substrátům bohatým na dusík. Spory vejčité, tmavě červenohnědé, s centrálním až mírně vejčitým klíčním pórem, 9-12,5 x 7-9 μm. Podobný hnojník libečkový (Coprinus levisticolens) roste na písčitých půdách v teplých oblastech a vyznačuje se pachem po libečku a sporami s excentrickým klíčním pórem. Hnojník smetištní (Coprinus sterquilinus) pak růstem na hnoji a tlející slámě a podstatně většími výtrusy.

Coprinus comatus Hajnice v Zadním lese, zahrada, sub Pinus, 8.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Coprinus comatus České Budějovice, trávník v areálu PřF JčU, 4.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Coprinus comatus Děkanské skaliny, zalesněná mez, sub Corylus, Acer, Betula, 24.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Coprinus comatus Bor u Skutče, hřiště, 19.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Coprinus comatus Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, 7.10.2011, (c) Lucie Zíbarová