Syn.: Meruliopsis corium
Velmi hojná kornatcovitá houba na větvičkách listnáčů. Vyznačuje se mělce merulioidním hymenoforem, papírovitou konzistencí a na okraji odstávajícícmi plodnicemi. Mikroskopicky pak nepřítomností cystid a přezek na hyfách a takřka válcovitými až eliptickými neamyloidními hladkými sporami (5-7 x 2,5-3,5 μm). Viz též dřevokaz Byssomerulius hirtellus.
Byssomerulius corium Podkrušnohorská výsypka, větve Tilia, 9.11.2008, (c) Lucie Zíbarová
Byssomerulius corium PR Holý vrch, vysoké křoviny, větev Swida, 14.12.2023, (c) Lucie Zíbarová
Byssomerulius corium NPR Čtvrtě, dubohabřina, větev Tilia, 8.6.2012, (c) Lucie Zíbarová
S jednoduchými, štíhlými a nevětvenými plodnicemi kyje rourkovitého se můžeme setkat na podzim v různých typech listnatých a smíšených lesů, nejčastěji na větvičkách olší, ale i jiných listnatých dřevin. Plodnice nevyrůstají ze sklerocia. Viz kyj rourkovitý zakroucený (Mycrotyphula fistulosa var. contorta). Viz štíhlejší druhy rostoucí v opadu listnáčů: kyj niťovitý (Mycrotyphula juncea) bez sklerocia a paluška šíhlá (Macrotyphula phacorrhiza) vyrůstající ze sklerocia.
Macrotyphula fistulosa PR Čabel, rašelinný bor, opadlá větev Betula, 4.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Macrotyphula fistulosa Nová ves u Loun, potoční luh, větev Alnus, 22.10.2015, (c) Lucie Zíbarová
Macrotyphula fistulosa Podkrušnohorská výsypka, větve Alnus glutinosa, 24.10.2006, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Leccinum albostipitatum, Leccinum leucopodium
Místy hojný druh křemenáče tvořící mykorhizu s osikou. Jedlý. Kromě ekologie význačný v mládí světlými šupinkami na třeni, které se jen velmi pomalu během vývoje plodnice zbarvují do šeda, světlým ústím rourek v mládí a výrazně vyvinutou plachetkou na okraji klobouku. Podobný je křemenáč krvavý (Leccinum aurantiacum), rostoucí též i po osikami, avšak již od mládí s červenohnědými šupinkami na třeni. Viz křemenáč březový (Leccinum versipelle) s již od počátku tmavými šupinkami a v mládí tmavým ústím rourek.
Leccinum rufum Doksy, smíšený kulturní les, sub Populus tremula, Pinus, 23.7.2021, (c) Lucie Zíbarová
Leccinum rufum Soumarský most, okraj mladé smrčiny, sub Picea, Populus tremula, 6.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Leccinum rufum PR Niva Doubravy, vlhká louka, sub Larix, Populus tremula, 11.10.2018, (c) Lucie Zíbarová
Velmi hojný druh ryzce tvořící mykorhizu s břízou, kterou doprovází prakticky na všech stanovištích včetně parků a zahrad. Roní bílé, neměnné a palčivé mléko. Nejedlý. Velmi podobný je drobnější ryzec skotský (Lactarius scoticus) rostoucí na podmáčených stanovištích. Dalším příbuzným druhem na obdobných stanovištích je ryzec kravský (Lactarius torminosus) s rezavým, zónovaným kloboukem. Mnohem vzácnější je ryzec vodopásný (Lactarius aquizonatus) se žloutnoucím mlékem a lepkavými chloupky na okraji klobouku. Může být parazitován nedohubem kaštanovým (Hypomyces spadiceus).
Lactarius pubescens NPP Swamp, narušené stanoviště, sub Betula, Pinus, Salix, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius pubescens (detail lupenů) NPP Swamp, narušené stanoviště, sub Betula, Pinus, Salix, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius pubescens Podkrušnohorská výsypka, sub Betula, 30.8.2006
Lactarius tominosus (vlevo) a Lactarius pubescens (vpravo) NPP Swamp, narušené stanoviště, sub Betula, Pinus, Salix, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Druh na naše území zavlečený spolu s modřínem, se kterým vytváří mykorhizu. Vyskytuje se roztroušeně, dává přednost na báze bohatším půdám. Vyznačuje se ekologií, kruhatým kloboukem a bílým, něměnným a zprvu mírným, pak nahořklým až mírně palčivým mlékem. Vůně po citrusech. Na první pohled může připomínat ryzce sekce Dapetes (např. ryzce smrkového - Lactarius deterrimus), které však mají oranžové či červené mléko a nerostou pod modříny. Ryzec přejemný (Lactarius mitissimus) má též bílé mléko, jeho kloubouk je však vždy jednobarvý.
Lactarius porninsis Žerotín, smíšený kulturní les, sub Quercus, Larix, Pinus, 17.10.2017, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius porninsis Jindřichov na Moravě, kulturní smrčina, sub Picea, Larix, Fagus, 12.9.2020, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius porninsis Sokolov, Podkrušnohorská výsypka, 2.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Proměnlivý a drobný druh ryzce rostoucí hojně od časného léta do podzimu pod olšemi. Od velmi podobného a v ČR o něco vzácnějšího a často i drobnějšího ryzce pohárkovitého (Lactarius cyathuliformis), který bývá zbarven spíše v rezavých tónech, vyskytujícího se na podobných stanovištích, se pozná bezpečně jen mikroskopicky (zejm. rozměry spor: 7-8 x 5.75-6.25 μm u L. obscuratus). Ryzec Lactarius brunneohepaticus roste pod olší zelenou v horách (Alpy). Další druh rostoucí pod olšemi - ryzec kalichovkovitý (Lactarius omphaliformis) se makroskopicky liší jemně šupinkatým povrchem klobouku a mikroskopicky rozměry výtrusů mezi oběma druhy. Pod olšemi roste i ryzec lilákový (Lactarius lilacinus).
Lactarius obscuratus Stoupno, mokřadní olšina, sub Alnus, 14.10.2023, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius obscuratus PR Údolí Teplé, břeh říčky, sub Alnus, Acer, 2.8.2022 , (c) Lucie Zíbarová
Lactarius obscuratus Okna, mokřadní olšina, sub Alnus, 30.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius obscuratus NPR Libický luh, mokřadní olšina, sub Alnus, 20.9.2024, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius obscuratus Jestřebí, mokřadní olšina, sub Alnus glutinosa, 1.9.2006, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius obscuratus, NPR Čtvrtě, lesní prameniště, sub Alnus, Tilia, 25.8.2014, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius obscuratus, NPR Čtvrtě, lesní prameniště, sub Alnus, Tilia, 25.8.2014, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius obscuratus, Podkrušnohorská výsypka, výsadba olše, sub Alnus glutinosa, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující druh živě zbarveného ryzce (plodnice však při suchém počasí vybledají do okrověrezavé), rostoucí v listnatých lesích a parcích na těžších, častěji bazických půdách. Mléko bílé, neměnné, mírné, po chvilce nahořklé. Pach metalický, gumový. Viz též ryzec oranžový (Lactarius mitissimus), r. rudohrdlý (Lactarius rubrocinctus), r. nasládlý (Lactarius subdulcis), r. hnědočervený (Lactarius badiosanguineus) a r. bažinný (Lactarius lacunarum).
Lactarius fulvissimus Chlum u Radonic, výsadba lípy, sub Tilia, 30.8.2013, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius fulvissimus PR Holý vrch, dubohabřina, sub Quercus, Acer campestre, Quercus rubra, 18.7.2021, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius fulvissimus NPR Salajka, jedlobučina, sub Fagus, Abies, 27.8.2021, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius fulvissimus Radonický vrch, teplomilná doubrava, sub Quercus, Fraxinus, 6.6.2018, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius fulvissimus Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius fulvissimus Lovosice, dubohabřina, sub Quercus, Cratagus, Rosa, 7.7.2016, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius fulvissimus EVL Skalky u Třebutiček, teplomilná doubrava, sub Quercus, 6.9.2010, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius fulvissimus (spory, Melzerovo reagens, 1000x), 7.7.2016, (c) Lucie Zíbarová
Hojný druh ryzce z příbuzenstva ryzce borového (Lactarius deliciosus). Na rozdíl od předešlého roste výhradně pod smrky, má jen nevýrazně zónovaný klobouk a výraznější zelenavé tóny na plodnici, nemá tečkovaný třeň a jeho mléko (původně mrkvově oranžové) na vzduchu pomalu červená (při zasychání však jako u všech ryzců z příbuzenstva ryzce borového zelená). Jedlý, ale méně chutný než ryzec pravý. Další podobné druhy: ryzec osmahlý (Lactarius quieticolor) pod borovicemi na kyselém podloží, ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus) pod borovicemi na vápnitém podloží a ryzec lososový (Lactarius salmonicolor) pod jedlemi. Severský ryzec Lactarius fennoscandicus roste také pod smrkem, má zónovaný klobouk s nafialovělými tóny a menší spory, z ČR nebyl doposud doložen.
Lactarius deterrimus PP V Hlubokém, kulturní smrčina, sub Picea, 1.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius deterrimus Výsluní, mladá výsadba smrku, sub Picea, 23.8.2014, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius deterrimus Borek, louka podél živého plotu, sub Picea, 11.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius deterrimus PR Vápenka, květnatá bučina, sub Fagus, Picea, 19.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius deterrimus Ždárský potok, kulturní smrčina, okraj lesní cesty, sub Picea, 9.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius deterrimus Podkrušnohorská výsypka, sub Picea omorica, 30.8.2006, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Xanthoporia radiata, Mensularia radiata
Velmi hojný jednoletý choroš rostoucí na živé i mrtvém dřevě listnáčů, zejména olše. Způsobuje bílou hnilobu. Viz rezavec uzlinatý (Inonotus nodulosus) a rezavec skořicový (Inonotus rheades).
Inonotus radiatus PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, stojící mrtvý kmen Alnus, 28.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Inonotus radiatus PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, padlý kmen Alnus, 28.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Inonotus radiatus (mladé gutující plodnice) NPP Peklo, potoční luh, padlý kmen Alnus, 18.9.2021, (c) Lucie Zíbarová
Inonotus radiatus Podkrušnohorská výsypka, kmínek Alnus glutinosa, 30.8.2006, (c) Lucie Zíbarová
Inonotus radiatus NPR Břehyně-Pecopala, rašelinná olšina, pahýl Alnus, 9.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Inonotus radiatus NPR Velký a Malý Tisý, kmínek Corylus, 16.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Inonotus radiatus PP Hojkovské rašeliniště, mokřadní olšina, stojící mrtvý kmen Alnus, 9.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Druh z příbuzenstva běžné vláknice rozpraskané (Inocybe rimosa), od které se liší především vyvinutou bělavou velipellis na klobouku. Roztroušeně se vyskytující druh především pod listnáči na bazickém podloží.
Inocybe obsoleta Podkrušnohorská výsypka, sub Quercus, 8.6.2011, (c) Lucie Zíbarová
Hojně se vyskytující druh vláknice rostoucí od léta do podzimu pod jehličnany i listnáči, na kyselých i neutrálních půdách, často na narušených stanovištích pod náletovými dřevinami. Nápadná žlutookrovou barvou klobouku, třeněm ojíněným po celé délce a výrazně odsazenou hlízkou na bázi třeně a mikrskopickými znaky. Nedávno se ukázalo, že v Evropě jde o komplex šesti druhů: Inocybe mixtilis s. str., I. subtrivialis, I. ceskae, I. johannis-stanglii, I. nothomixtilis a I. occulta,lišících se zejména znaky na sporách a odstíny a lepkavostí klobouku.
Inocybe mixtilis Stráž nad Nežárkou, okraj pískovny, sub Pinus, Salix caprea, Picea, (c) Lucie Zíbarová
Inocybe mixtilis Vodní dílo Jirkov, porost náletových dřevin, sub Betula, Salix caprea, 4.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Inocybe mixtilis Podkrušnohorská výsypka, sub Picea omorica, Alnus glutinosa, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová
Inocybe mixtilis NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, smíšený kulturní porost, sub Pinus, Populus tremula, Betula, 13.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Velmi hojná vláknice rostoucí v humózních listnatých i jehličnatých lesích, lesních lemech, okrajích cest, parcích apod. Má nepříjemný, zatuchlý až spermatický pach. Význačná na vláknici neobvyklou bílou barvou a vrostle vláknitým, nešupinatým kloboukem. Spory hladké, eliptické až vejčité. Komplex několika obtížně rozlišitelných druhů. Inocybe geophylla úzkém pojetí roste pod jehličnany na bázemi bohatších půdách, má bílý až slabě nažloutlý klobouk, menší spory s tupým apexem, dlouhé hymeniální cystidy (> 50μm) a kaulocystidy s dlouhým a občas zvlněným krčkem. Dříve odlišovaná fialová varieta (var. lilacina) je ve skutečnosti také druhovým komplexem - viz. Inocybe sublilacina agg. Jedovatá. Podobná, avšak vzácnější vláknice zardělá (Inocybe whitei) je mohutnější a její plodnice ve stáří či po otlačení červenají. Viz též vláknice stinná (Inocybe umbratica) s ojíněným třeněm a hrbolkatými výtrusy.
Inocybe geophylla Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, Alnus, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Aporpium caryae s. auct., Elmerina c., Protomerulius c.
Roztroušeně se vyskytující rozlitá chorošovitá houba (v morfologickém smyslu, systematicky se jedná o heterobasidiomycet!) rostoucí na dřevě listnáčů (buk, habr, olše, bříza aj.), vzácněji i jehličnanů (jedle, smrk), nezřídka i na starých plodnicích chorošů. Plodnice po otlačení se zbarvují do kávově hnědé. Druhý evropský druh rodu, pórovka Aporpium macroporum je vzácná a odlišuje se měkčími plodnicemi, které se po otlačení zbarvují do růžovohněda a většími póry i sporami.
Aporpium canescens PR Dunajské ostrovy [SK], měkký luh, padlý kmen Populus, 8.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Aporpium canescens PR Fabián, spodní strana kmene Fagus, 26.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Aporpium canescens PR Fabián, spodní strana kmene Fagus, 26.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Aporpium canescens NPR Ve Studeném, květnatá bučina, kmen Fagus, 10.7.2013, (c) Lucie Zíbarová
Aporpium canescens PR Myslivna, dubohabřina, větev Fraxinus, 9.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Aporpium canescens PR Polom, květnatá bučina, stará plodnice Fomes fometarius, 3.11.2015, (c) Lucie Zíbarová
Aporpium canescens PR Divoká Šárka, potoční luh, stará plodnice Phellinus igniarius, 22.11.2016, (c) Lucie Zíbarová
Aporpium canescens Kyšperk, kulturní les, řezná plocha kmene Picea, 12.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Inocybe cincinnata var. major, I. phaecomis
Vláknice rostoucí roztroušeně až hojně od léta do podzimu pod různými listnáči i jehličnany, nezřídka i v parcích, častěji na bazických půdách. Nápadná v mládí fialovým (alespoň na apexu) třeněm a šupinkami na kloubouku a třeni. Spory mandlovité, hladké. Pach nevýrazný. Odrůda var. major se odlišuje většími plodnicemi a růstem spíše pod listnáči. Vláknice šedoliláková (Inocybe griseolilacina) má také třeň s fialovými tóny nicméně bez šupinek.
Inocybe cincinnata Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, 7.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Tento vzácný druh vláknice vytváří mykorhizní symbiózu s kořeny olší, pod jinými dřevinami ho nenajdeme. Roste od pozdního léta do podzimu na živimami bohatších půdách. Třeň ojíněný po celé délce na bázi s malou hlízkou. Spory s nevýraznými bradavkami. Pach slabě spermatický.
Inocybe alnea Podkrušnohorská výsypka, sub Alnus glutinosa, 1.7.2007, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Annulohypoxylon multiforme, Hypoxylon multiforme
Tento druh dřevomoru se vyznačuje poduškovitými stromaty a papilkatým ústím perithecií (jak je typické pro rod Jackrogersella a Annulohypoxylon), jeho stromata rostou hojně na mrtvém dřevě listnáčů (olše, bříza, méně často líska), zpravidla ještě v kůře. Od podobného dřevomoru ranového (Jackrogersella cohaerens) rostoucího typicky na bucích a dřevomoru Jackrogersella minutella na dubech se pozná podle nezúžené báze stromat a substrátu; odlišuje se též jiným složením barviv.
Jackrogersella multiformis PP Pustý zámek, suťový les, zavěšený kmen Alnus, 29.7.2024, (c) Lucie Zíbarová
Jackrogersella multiformis Ročov, porost lístky na opuce, větev Corylus, 2.7.2015, (c) Lucie Zíbarová
Jackrogersella multiformis PP Pustý zámek, suťový les, zavěšený kmen Alnus, 29.7.2024, (c) Lucie Zíbarová
Jackrogersella multiformis PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, větev Padus, 16.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Jackrogersella multiformis (mladá plodnice) Podkrušnohorská výsypka, větev Alnus glutinosa, 24.10.2006, (c) Lucie Zíbarová
Jackrogersella multiformis (pigmenty v KOH), (c) Lucie Zíbarová
Hojný druh vřeckovýtrusé houby, jehož apothecia rostou na podzim na mrtvém dřevě listnáčů, nejčastěji olše a vrb.
Hymenosycphus virgultorum PR Kostelecké bory, osamělý buk v boru, padlý kmen Fagus, 8.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Hojný druh voskovky rostoucí na loukách, v lesních lemech, světlých listnatých lesích, olšinách, parcích, zahradách apod. Kuželovitý klobouk, lupeny úzce připojené, mladé plodnice za vlhka lepkavé. Proměnlivý druh, vždy však dobře rozpoznatelný černáním plodnic po poranění a ve stáří. Podobná je příbuzná voskovka dunová (Hygrocybe conicoides) s mírně většími výtrusy rostoucí na zasolených půdách. Drobné plodnice na podmáčených stanovištích se označují jako var. conicopalustris. Viz též voskovka stálá (Hygrocybe persistens) s nečernajícími plodnicemi.
Hygrocybe conica Domaslavické údolí, potoční luh, sub Fraxinus, Fagus, 18.10.2014, (c) Lucie Zíbarová
Hygrocybe conica Hora sv. Šebestiana, park, krátkostébelný trávník, 10.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Hygrocybe conica Podkrušnohorská výsypka, sukcesní plocha s dominancí travin, 22.8.2007, (c) Lucie Zíbarová
Hygrocybe conica České Budějovice, park Stromovka, sub Quercus, 21.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Vzácnější vřeckovýtrusá houba rostoucí na podzim na dřevě listnáčů (zpravidla lip). Častěji nalezneme nápadnější a časnější paličkovitou anamorfu (nepohlavní stadium) Crinula caliciiformis, pohlavní stadium (teleomorfa) ve formě černozelených apothecií se tvoří až pozdě na podzim (říjen - listopad) a je mnohem nenápadnější. Viz čihovitka bělavá (Ascocoryne albida). Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Holwaya mucida (vlevo anamorfa, vpravo teleomorfa) PR Království, výsadba listnáčů, kmínek Tilia, 19.11.2020, (c) Lucie Zíbarová
Holwaya mucida PR Hrubovodské sutě, květnatá bučina, padlý kmen Tilia, 14.11.2021, (c) Lucie Zíbarová
Holwaya mucida Podkrušnohorská výsypka, kmínek Tilia, 9.11.2008, (c) Lucie Zíbarová
Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) PP Sítovka, dubohabřina, kmen Tilia, 24.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) PP Chudenická bažantnice, lipina, kmínek Tilia, 13.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) Podkrušnohorská výsypka, kmínek Tilia, 1.10.2008, (c) Lucie Zíbarová
Holwaya mucida (nahoře teleomorfa, dole anamorofa) Podkrušnohorská výsypka, kmínek Tilia, 7.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) PP Sítovka, dubohabřina, kmen Tilia, 24.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) Podkrušnohorská výsypka, kmínek Tilia, 1.10.2008, (c) Lucie Zíbarová
Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, suťový les, kmen Tilia, 23.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) PR Libochovka, suťový les, kmen Tilia, 15.10.2016, (c) Lucie Zíbarová
Holwaya mucida (spory, konidie, parafýzy, H20, 1000x), 19.11.2020, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vysyktující drobný saprotrofní druh rostoucí v opadu a na větvičkách jehličnanů. Význačná (v rámci rodu) dobře vyvinutými, úzce připojenými lupeny, myceliální plstí na bázi plodnic a mikroskopickými znaky. Příbuzná helmovka Hemimycena pseudolactea se odlišuje absencí bazálního mycelia a mikroskopicky kratšími výrusy a přítomností pleurocystid. Helmovka sádrová (Hemimycena cucullata) má mnohem hustší lupeny.
Hemimycena lactea PR Na Černčí, lesostepní bor, šiška Pinus, 7.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Hemimycena lactea Evaň, kulturní smíšený les, lesní cesta, v mechu a trávě, sub Larix, Pinus, Swida, 25.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Hemimycena lactea Podkrušnohorská výsypka, sub Picea omorica, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová
Hemimycena lactea Zahrádky u České Lípy, zámecký park, sub Picea pungens, 8.11.2015, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Helvella sulcata
Hojný a proměnlivý druh chřapáče rostoucí od léta do podzimu na zemi pod listnáči na vápnitých i kyselých půdách od nížin do vyšších poloh. Pravděpodobně mykorhizní. Jedlý. Skupina obtížně rozlišitelných druhů.
Helvella lacunosa PR Černý důl, jedlobučina, okraj cesty, sub Fagus, Picea, 16.7.2018, (c) Lucie Zíbarová
Helvella lacunosa NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, zetlelý kmen Fagus, 25.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Helvella lacunosa (s. l.) Srní u České Lípy, pískovna, sub Pinus, Betula, 2.10.2014, (c) Lucie Zíbarová
Helvella lacunosa (s. l.) Podkrušnohorská výsypka, sub Salix caprea, Betula, 1.7.2007, (c) Lucie Zíbarová
Helvella lacunosa Těchlovice, květnatá bučina, v opadu, sub Fagus, 4.9.2010, (c) Lucie Zíbarová
Helvella lacunosa (s. l.) Sokolov, Podkrušnohorská, sub Salix caprea, Betula, 1.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující druh chřapáče rostoucí obvykle pod jehličnany (smrk) méně často pod listnáči, často na místech se slabou vrstvou humusu (lesní cesty).
Helvella elastica Bílá, mladá vlhká smrčina, sub Picea, 29.8.2021, (c) Lucie Zíbarová
Helvella elastica Chlum u Radonic, mladá výsadba lípy, sub Tilia, Larix, 29.6.2013, (c) Lucie Zíbarová
Helvella elastica Houština u Mašťova, doubrava, obnažená půda, sub Quercus, Pinus, 27.6.2013, (c) Lucie Zíbarová
Helvella elastica Podkrušnohorská výsypka, sub Picea omorica, Alnus glutinosa, 1.7.2007, (c) Lucie Zíbarová
Helvella elastica Dluhoště, kulturní smrčina, lesní cesta, sub Picea, Pinus, 11.9.2007, (c) Lucie Zíbarová
Hojný chřapáč rostoucí od léta do podzimu na zemi pod listnáči (dub, lípa, habr, líska) na kyselých i bazických, často těžších půdách. Mykorhizní druh. Jedlý. Podobný chřapáč mléčný (Helvella lactea) má zespodu hladký, nepýřitý klobouk.
Helvella crispa Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová
Helvella crispa Doksy, acidofilní doubrava, sub Quercus, Tilia, Pinus, 17.10.2012, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující druh chřapáče rostoucí zpravidla koncem jara a počátkem léta (může se však sporadicky vyskytovat až do podzimu) pod listnáči (habr, dub, líska) s oblibou na bazických půdách a v teplejších oblastech. Pravděpodobně mykorhizní druh. Jedlý. Podobný chřapách kosťovitý (Helvella costifera) má hymenium spíše v šedavých, nikoli sytě hnědých, odstínech a častěji anastomózovaná žebra.
Helvella acetabulum Jamné, údolí Vltavy, sub Quercus, Corylus, 17.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Helvella acetabulum Střížovický vrch, okraj náletového porostu, sub Quercus, Cerasus, Poplus tremula, 27.4.2016, (c) Lucie Zíbarová
Helvella acetabulum NPR Kněžičky, rozvolněná teplomilná doubrava, sub Quercus, Crataegus, 7.5.2013, (c) Lucie Zíbarová
Helvella acetabulum Hoštka, teplomilná doubrava, sub Quercus, Crataegus, Populus tremula, 19.5.2013, (c) Lucie Zíbarová
Helvella acetabulum NPP U Nového mlýna, výsadba habru, sub Carpinus, Betula, 22.4.2014, (c) Lucie Zíbarová
Hojný druh slzivky rostoucí pod listnáči, vzácněji pod jehličnany, častěji na těžších a minerálních půdách na neutrálním až bazickém, méně i kyselém podkladě. Mykorhizní druh, stejně jako ostatní slzivky. Význačná robustním vzrůstem, okrově-béžovým kloboukem, pachem po ředkvičkách a hrubě příčně páskovaným třeněm. Lupeny vždy bez kapiček. Poměrně dobře poznatelná i mikroskopicky (cheilocystidy rozšířené na bázi a s válcovitým apexem, ..). Podobná je slzivka zavalitá (Hebeloma bulbiferum), která je u nás výrazně teplomilná a vápnomilná, má často lupeny s kapičkami a užší bázi cheilocystid. Hojná slzivka oprahlá (Hebeloma crustuliniforme) a příbuzné druhy se odlišují světlejším, bělavým kloboukem, méně výrazně vločkatým třeněm, o něco menšími plodnicemi a jinými mikroznaky (kyjovité cystidy). Podobná je i slizvka zatvrdlá (Hebeloma laterinum) se spíše vřetenovitým, na bázi hnědnoucím třeněm a méně výraznou vůní.
Hebeloma sinapizans Sokolov, výsypka Antonín, sub Tilia, Carpinus, 11.10.2016, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma sinapizans Hradčany, lipová výsadba, sub Tilia, Larix, 17.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma sinapizans PR Vápenka, vápnomilná bučina, sub Fagus, Picea, Acer, 1.10.2017, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma sinapizans Sokolov, Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, 30.8.2006, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma sinapizans Klapice, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Acer, Pinus, 10.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma sinapizans NPR Karlovské bučiny, květnatá bučina, sub Fagus, báze pařezu Fagus, 19.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma sinapizans Mšené-Lázně, dubohabřina, sub Tilia, Quercus, Carpinus, 5.1.2024, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma sinapizans Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, 7.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Tato slzivka roste hojně od léta do podzimu pod listnáči s oblibou na bazických a těžších půdách, často v parcích. Vyznačuje se širokými a řídkými lupeny a sladkým pachem, nicméně od podobných druhů se pozná spolehlivě pouze mikroskopicky (tvar a velkost spor). Obdobný sladký pach mají ještě: slzivka velkovýtrusá (Hebeloma nauseosum), slzivka vřetenovýtrusá (Hebeloma fusiporum), slzivka plstnatá (Hebeloma odoratissimum) a slzivka Hebeloma ichnostylum.
Hebeloma sacchariolens České Budějovice - Stromovka, sub Tilia, Quercus, 20.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma sacchariolens Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, 21.8.2007, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma sacchariolens Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová
Tento hojný a drobnější druh hvězdovky roste od léta do podzimu v opadu jehličnanů (borovice, smrk, modřín), méně často listnáčů, častěji na bazických, ale i na kyselých půdách. Druh dobře poznatelný podle vnější vrstvy okrovky, která zůstává přichycena k substrátu uvolňující se od střední vrstvy (podobně jako u hvězdovky klenbové - Geastrum fornicatum), která bývá zpravidla rozpukaná a čtyři cípy.
Geastrum quadrifidum PP Muckovské vápencové lomy, sub Pinus, Picea, Corylus, 10.6.2006, (c) Lucie Zíbarová
Geastrum quadrifidum NPR Vyšenské kopce, sub Pinus, Corylus, 13.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Geastrum quadrifidum Podkrušnohorská výsypka, sub Larix, 30.8.2006, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Daedaleopsis tricolor
Roztroušeně se vyskytující varieta běžného síťkovce načervenalého (Daedaleopsis confragosa), rostoucí na dřevě listnáčů (třešeň, lípa), častěji na synantropních stanovištích. Způsobuje bílou hnilobu. Od typické variety se liší tenčími a tmavšími (červenohnědými) plodnicemi a především zcela lupenitým hymenoforem (síťkovec načervenalý má pouze protažené rourky). Existují však přechody. Viz lupeník březový (Trametes betulina) nebo trámovka plotní (Gloeophyllum sepiarium).
Daedaleopsis tricolor NPR Kněžčiky, bazifilní teplomilná doubrava, padlý kmen Cerasus, 2.9.2024, (c) Lucie Zíbarová
Daedaleopsis tricolor NPR Kněžčiky, bazifilní teplomilná doubrava, padlý kmen Cerasus, 2.9.2024, (c) Lucie Zíbarová
Daedaleopsis tricolor NPR Kněžčiky, bazifilní teplomilná doubrava, padlý kmen Cerasus, 2.9.2024, (c) Lucie Zíbarová
Daedaleopsis tricolor NPR Kněžčiky, bazifilní teplomilná doubrava, padlý kmen Cerasus, 2.9.2024, (c) Lucie Zíbarová
Daedaleopsis tricolor Podkrušnohorská výsypka, větev Tilia, 24.10.2006, (c) Lucie Zíbarová
Daedaleopsis tricolor Podkrušnohorská výsypka, větev Tilia, 24.10.2006, (c) Lucie Zíbarová
Daedaleopsis tricolor Nová Ves u Loun, potoční luh, větev Cerasus, 8.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Poměrně hojná a pohledná houba rostoucí na zemi v opadu jehličnanů (smrk, borovic), méně často listnáčů, na kyselých i zásaditých, vždy však humózních půdách. Má nepříjemný zatuchlý pach.
Cystoderma carchariasNPR Velká Niva, kuturní les, sub Picea, 25.10.2022,, (c) Lucie Zíbarová
Cystoderma carcharias Podkrušnohorská výsypka, sub Picea omorica, Alnus glutinosa, 21.8.2007, (c) Lucie Zíbarová
Cystoderma carcharias NP Krkonoše, Krakonošova snídaně, lesní cesta, sub Picea, 22.9.2017, (c) Lucie Zíbarová
Cystoderma carcharias Provodín, rekultivovaná pískovna, sub Pinus, 11.10.2017, (c) Lucie Zíbarová
Cystoderma carcharias Tutleky, rekultivovaná pískovna, sub Pinus, 20.11.2020, (c) Lucie Zíbarová
Cystoderma carchariasNPR Velká Niva, kuturní les, sub Picea, 25.10.2022,, (c) Lucie Zíbarová
Hojný druh rostoucí na větvičkách listnáčů, vzácně jehličnanů. Od podobných druhů např. trepkovitka Cesatiho (Crepitodus cesatii), t. hlínolupenná (Crepidotus caspari) se pozná pouze mikroskopicky.
Crepidotus variabilis PR Ronov, suťový les, větev Fraxinus, 21.10.2020, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus variabilis Jelenec [SK], dubohabřina, opadlá větev Carpinus, 23.9.2023, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus variabilis NP České Švýcarsko, Havraní skála, porost náletových dřevin na starém spáleništi, řapíky Pteridium, 1.11.2022, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus variabilis Ralsko, Boreček, výsadba dubu červenému, větev Quercus rubra, 1.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus variabilis PR Ronov, suťový les, větvičky Fraxinus, 6.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus variabilis Podkrušnohorská výsypka, větévka Quercus, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová
