Hojně se vyskytující saprotrofní houba. Roste od poloviny září do prosince (nicméně za příznivých podmínek se může vyskytnout prakticky po celý rok) v listnatých a smíšených lesích či parcích bohatých na živiny se silnou vrstvou opadu, často ve společnosti čirůvky fialové (Lepista nuda). Jedlá, avšak některým jedincům může dělat problém její specifická aromatická vůně, která při vaření ještě zesiluje. Vzácněji se vyskytuje bílá varieta (var. alba). Viz strmělka veliká (Infundibulicybe geotropa). Velmi vzácně na starých plodnicích roste kukmák příživný (Volvariella surrecta).
Clitocybe nebularis PP Deštenské pastviny, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Pinus, 8.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Clitocybe nebularis PP Evaňská rokle, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, 25.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Clitocybe nebularis Plánička, kulturní smrčina na vápenci, sub Picea, 12.9.2020, (c) Lucie Zíbarová
Clitocybe nebularis NPP Jeskyně na Pomezí, květnatá bučina, sub Fagus, Acer, 15.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Clitocybe nebularis NPR Karlovské bučiny, květnatá bučina, sub Fagus, 19.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Clitocybe nebularis Nová Pec na Šumavě, květnatá bučina, příkop u cesty, sub Fagus, Picea, 11.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Clitocybe nebularis PR Karvanice, květnatá bučina, okraj cesty, sub Fagus, 17.10.2016, (c) Lucie Zíbarová
Clitocybe nebularis Kaproun, humózní smrčina, sub Picea, 21.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Clitocybe nebularis Vlkov, Velký Horusický rybník, smíšený kulturní les, sub Quercus, Picea, 5.10.2012, (c) Lucie Zíbarová
Clitocybe nebularis var. alba NPP Bílichovské údolí, jasenina, sub Fraxinus, Fagus, Picea, 16.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Poměrně hojný jednoletý druh choroše rostoucí typicky pospolitě na dřevě jehličnanů, zejména smrku (Picea), vzácně i listnáčů. Způsobuje bílou hnilobu. Plodnice jsou za čerstva měkké a vodnaté, svrchu chlupaté, póry často mírně nepravidelné až trochu labyrintické, dužnina nevýrazně duplexní. Chuť hořká. Hyfový systém monomitický, hyfy s přezkami, cystidy vřetenovité, silnostěnné, apikálně ikrustované, bazidie tetrasporické, spory široce eliptické, hladké, neamyloidní, 4.5-6.5 x 3-4.5 μm. Od bělochorošů z rodu Postia se odlišuje (mj.) bílou hnilobou.
Climacocystis borealis Černý Kříž, rašelinná smrčina, báze Picea, 5.8.2012, (c) Lucie Zíbarová
Climacocystis borealis NPP Jeskyně Na Pomezí, kulturní smíšený les, pahýl Picea, 15.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Climacocystis borealis NP Šumava, Žlebský vrch, suťový les, pahýl Picea, 5.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Climacocystis borealis PR Český Jílovec, smíšený porost (Picea, Abies, Fagus, Pinus) na prudkém svahu, pařez Picea, 7.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Climacocystis borealis PR Polom, jedlobučina, pahýl Picea, 15.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Climacocystis borealis PR Holina, květnatá bučina, báze Picea abies, 27.8.2008, (c) Lucie Zíbarová
Nenápadný rozlitý druh choroše, rostoucí hojně po celý rok na spodní straně větví a kmenů listnáčů. Význačná mělkými rourkami, velkými póry a mikroskopicky velkými výtrusy (cca 7-10 x 3 μm). Plodnice s roztokem KOH nemění barvu. Způsobuje bílou hnilobu. Velmi podobná by měla být pórnatka Ceriporia subreticulata s výrazně menšími výtrusy. Viz též pórnatka zelenající (Ceriporia viridans) s drobnějšími póry a výtrusy, reagující pozitivně na KOH.
Ceriporia reticulata PR Opolenec, porost lísky na vápenci, větev Corylus, 25.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Ceriporia reticulata NPR Ve Studeném, květnatá bučina, spodní strana kmene Fagus, 21.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Ceriporia reticulata PR Libouchecké rybníčky, potoční luh, opadlá větev Quercus, 16.12.2024, (c) Lucie Zíbarová
Ceriporia reticulata NPR Vyšenské kopce, porost lísky na vápenci, větev Corylus, 3.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Ceriporia reticulata NPP Bílichovské údolí, okroticová bučina, větev Carpinus, 26.6.2014, (c) Lucie Zíbarová
Ceriporia reticulata PR Myslivna, dubohabřina, větev Corylus, 19.4.2014, (c) Lucie Zíbarová
Ceriporia reticulata Konětopy, dubohabřina, kmínek Corylus, stará plodnice Schizopora, 12.5.2015, (c) Lucie Zíbarová
Ceriporia reticulata Solopysky, porost lísky na opuce, větev Corylus, 6.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Ceriporia reticulata NPP Jestřebské slatiny, mokřadní olšina, kmínek Alnus, 3.7.2018, (c) Lucie Zíbarová
Hojný dřevorozkladný druh rostoucí po celý rok na dřevě listnáčů (např buk, lípa, bříza), vzácněji jehličnanů. Způsobuje hnědou hnilobu. Morfologicky velmi proměnlivý druh. Spory pouze s jedním septem. Velmi podobný krásnorůžek vidlený (Calocera furcata) rostoucí na dřevě jehličnanů lze rozlišit spolehlivě jen mikroskopicky (větší spory s 1-3 septy). Vzácnější krásnorůžek smržovitý (Calocera glossoides) se pozná podle zřetelně oddělené a podélně svraskalé plodné části. Velmi hojný krásnorůžek lepkavý (Calocera viscosa) se odlišuje většími, zpravidla bohatě větvenými plodnicemi a růstem ze silně rozloženého dřeva jehličnanů (někdy zdánlivě z půdy).
Calocera cornea Bouřňák, acidofilní bučina, větev Fagus, 27.8.2014, (c) Lucie Zíbarová
Calocera cornea PR Komáří vrch, horská bučina, větev Fagus, 15.7.2018, (c) Lucie Zíbarová
Calocera cornea PR Hrby, květnatá bučina, kmen Fagus, 15.7.2011, (c) Lucie Zíbarová
Calocera cornea Podkrušnohorská výsypka, větev Tilia, 30.8.2006, (c) Lucie Zíbarová
Calocera cornea NPR Děvín-Kotel-Soutěska, dubohabřina, větev Carpinus, 21.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Calocera cornea Osek, kyselá bučina, kmen Fagus, 23.8.2008, (c) Lucie Zíbarová
syn: Bolbitius vitellinus
Velmi hojný saprotrofní druh osidlující širokou škálu substrátů (zbytky vegetace, piliny, sláma, zbytky dřeva, mulčovací kůra). Roste po celý rok, nejhojnější je však koncem jara a začátkem léta, většinou po deštích. Viz též slzečník měnlivý (Bolbitius variicolor).
Bolbitius titubans PR Hrby, Stellario-Tilietum, sub Tilia, Fraxinus, 15.7.2011, (c) Lucie Zíbarová
Bolbitius titubans PR Pučanka, výsadba borovice na vápenci, sub Pinus sylvestris, 23.5.2007, (c) Lucie Zíbarová
Bolbitius titubans Litvínov, Šumenské údolí, bučina, dřevní štěpka na okraji cesty, 11.7.2008, (c) Lucie Zíbarová
Bolbitius titubans NPR Kněžičky, teplomilná doubrava, dřevní štěpka, 7.5.2013, (c) Lucie Zíbarová
Bolbitius titubans NPR Kněžičky, teplomilná doubrava, dřevní štěpka, 7.5.2013, (c) Lucie Zíbarová
Druh lupenaté houby vázaný na šišky jehličnanů (smrk, borovice, douglaska, aj.). Vyznačuje se nápadně hustými lupeny a růstem (převážně) na podzim, čímž se (mimojiné) odlišuje od penízovek z rodu Strobilurus, jež rostou na stejném substrátu a mají řidší lupeny a pod mikroskopem výrazné pleurocystidy. Hojný druh, zejména ve vyšších polohách. Viz též helmovka šiškomilná (Mycena strobilicola). Příbuzná penízečka liláková (Baeospora myriadophylla) má (v mládí) fialové odstíny a roste na dřevě (zejména jedle) v zachovalých lesích.
Baeospora myosura Sokolov, výsypka Antonín, šíška Pinus, 11.10.2016, (c) Lucie Zíbarová
Baeospora myosura NPP Peklo, reliktní bor, šiška Pinus, 3.11.2021, (c) Lucie Zíbarová
Baeospora myosura Nová Pec na Šumavě, u Schwarzenberského kanálu, vlhká smrčina, šiška Picea, 11.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Baeospora myosura Srdov, výsadba smrku, šiška Picea, 31.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Baeospora myosura (vpravo) a Strobilurus esculentus (vlevo) PR Údolí Teplé, 29.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Neoantrodia serialis
Široce rozšířený, proměnlivý a běžný choroš na mrtvém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku. Způsobuje hnědou hnilobu. Často napadán hmyzem, který tvoří na hymeniu typické požerky. Význačný vůní po celeru a mikroskopickými znaky: hyfový systém dimitický, generativní hyfy s přezkami, cystidy v hymeniu nepřitomny, bazidie tetrasporické, spory válcovité až takřka vřetenovité, hladké, tenkostěnné, neamyloidní, 6-8 x 2,5-3,5 μm. Dvojníkem je americká Antrodia serialiformis. Podobnou, ovšem výraznější vůní (až po maggi) se vyznačuje i o něco méně běžná outkovka zprohýbaná (Antrodia sinuosa) s výrazně většími a zprohýbanými rourkami s mnohem drobnějšími, válcovitými až takřka rohlíčkovitými sporami 4-6 x 1-2 μm.
Antrodia serialis PR Hrby, Eu-Fagion, kmen Picea, 1.4.2007, (c) Lucie Zíbarová
Antrodia serialis PR Udolí Doubravy, suťový les, kmen Picea, 7.5.2021, (c) Lucie Zíbarová
Antrodia serialis NPR Lichnice, suťový les, řezná plocha kmne Picea, 31.3.2018, (c) Lucie Zíbarová
Antrodia serialis NPR Žofinka, podmáčená smrčina, kmen Picea abies, 8.5.2012, (c) Lucie Zíbarová
Antrodia serialis Kunžak, kulturní smrčina, pahýl Picea, 12.6.2012, (c) Lucie Zíbarová
Antrodia serialis Jamné, údolí Vltavy, řezná plocha kmene Picea, 29.4.2013, (c) Lucie Zíbarová
Antrodia serialis PR Libochovka, suťový les, kmen Picea, 20.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Antrodia albida
Proměnlivý druh choroše, rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, typicky smrku, vzácněji i listnáčů, hojnější ve vyšších polohách. Způsobuje hnědou hnilobu. Nápadná velkými, často protáhlými póry a mikroskopickými znaky: hyfový systém dimitický, generativní hyfy s přezkami, cystidy v hymeniu nepřítomny, bazidie tetrasporické, spory válcovité, neamyloidní, tenkostěnné, hladké 10-13 x 5-7 μm. Outkovka bělavá (Antodia serpens) na listnáčích a s pravidelnějšími póry je velmi podobná a obtížně rozlišitelná.
Antrodia heteromorpha Nová Pec na Šumavě, u Schwarzenberského kanálu, vlhká smrčina, pahýl Picea, 11.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Antrodia heteromorpha Louka u Mariánských lázní, okraj cesty, poranění na živém stojícím smrku, 2.8.2022, (c) Lucie Zíbarová
Antrodia heteromorpha Nová Pec na Šumavě, u Schwarzenberského kanálu, vlhká smrčina, pahýl Picea, 11.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Antrodia heteromorpha Klínovec, horská smrčina, suchá větev Picea, 25.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Roste na mrtvém dřevě jehličnanů, především smrku, poměrný častý i v kulturních smrčinách, kde chybí většina ostatních dřevokazných hub, hojný je zejm. ve vyšších či chladnějších polohách. Fialové tóny v hymeniu jsou patrné hlavně na čerstvých a vlhkých plodnicích, u suchých hymenium vybledá do světle šedavé barvy. Žije v symbióze s některými dřevními vosičkami. Příbuzný a roztroušeně se vyskytující pevníkovec tenký (Amylostereum chailetii) má tenčí a méně odstávající plodnice; roste častěji na jedli (Abies). Pevníkovec hladký (Amylostereum laevigatum) roste velmi vzácně na jalovcích (Juniperus) a tisech (Taxus). Viz též pevník smrkový (Veluticeps abietina) a pevník krvavějící (Stereum sanguinolentum).
Amylostereum areolatum NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, pařez Picea, 22.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Amylostereum areolatum NPR Velká Niva, mladá podmáčená smrčina, mechatý kmínek Picea, 13.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Amylostereum areolatum NPR Velká Niva, mladá podmáčená smrčina, mechatý kmínek Picea, 13.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Amylostereum areolatum NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, pařez Picea, 22.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Amylostereum areolatum Doksy, podmáčená smrčina, pařez Picea, 29.3.2014, (c) Lucie Zíbarová
Amylostereum areolatum PR Maštale, kulturní smrčina, pařez Picea, 11.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Drobný druh rostoucí nehojně od léta do podzimu na polích, trávnících, parcích a zahradách. Význačná růstem z podzemních hlízek (sklerocií) a mikroskopicky typickými cheilocystidami s prstovitými výběžky. Viz polnička polokulovitá (Agrocybe pediades) a polnička raná (Agrocybe praecox). Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Agrocybe arvalis Přimda, zahrádka před správou CHKO, mulčovací kůra, 4.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Agrocybe arvalis Přimda, zahrádka před správou CHKO, mulčovací kůra, 4.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Agaricus dulcidulus
Drobná, roztroušeně se vyskytující pečárka humózních lesů. Význačná žloutnutím plodnic, drobným vzrůstem, slabým a příjemným pachem po hořkých mandlích (nikoli po karbolu jako u pečárky zápašné - Agaricus xanthodermus) a purpurovými vlákny na klouboku, zejména na jeho středu. Zpravidla robustnější pečárka červenavá (Agaricus porphyrizon) má klobouk intenzivněji zbavený s přitisklými vínovými šupinkami. Pečárka růžovolupenná (Agaricus comtulus) má klobouk v mládí čistě bílý, bez fialových vláken, stářím žloutne. Takonomicky komplikovaná skupina v moderním pojetí se určení v velké části případů neobejde bez molekulárních metod.
Agaricus semotus Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, sub Carpinus, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Agaricus semotus PR Hrby, lipová doubrava, sub Tilia, Fraxinus, Picea, 17.8.2006
Běžný zástupce rodu pečárka, saprotrofní druh živinami bohatých luk, zahrad a lesních lemů. Dužnina a povrch plodnice po poranění mírně a pomalu žloutne (nikoli však tak intenzivně jako u mírně jedovaté pečárky zápašné - Agaricus xanthodermus). Komplex více obtížně rozlišitelných druhů. Voní příjemně po hořkých mandlích. Jedlá.
Agaricus arvensis PP Písečný vrch, ruderalizovaný suchý trávník, 7.8.2023, (c) Lucie Zíbarová
Agaricus arvensis Hradec Králové, intravilán, 2.8.2017, (c) Lucie Zíbarová
Agaricus arvensis Rožmberk nad Vltavou, okraj louky, sub Quercus, 7.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Agaricus arvensis Rožmberk nad Vltavou, okraj louky, sub Quercus, 7.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Ptychoverpa bohemica
Jarní vřeckovýtrusá houba (březen - duben), častější především v teplejších oblastech na neutrálních až bazických substrátech, spíše na těžších půdách. Roste pod růžovitými dřevinami (např. třešeň, trnka) a osikami, v příznivých letech tvoří velké skupiny. Jedlý a chutný druh. Podobná kačenka náprstkovitá (Verpa conica) nemá tak výrazně vrásčitý klobouk, roste o něco později a liší se i mikroskopicky. Poněkud podobný je i smrž polovolný (Morchella semilibera).
Verpa bohemica Radostice, křovinatá mez, sub Fraxinus, Cerasus, Corylus, Prunus spinosa, 31.3.2013, (c) Lucie Zíbarová
Verpa bohemica Církvice, Oblík, sub Populus tremula, Prunus cerasus, Quercus sp., 12.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Verpa bohemica Režný újezd, porost náletových dřevin, sub Prunus cerasus, Salix caprea, 3.5.2013, (c) Lucie Zíbarová
Verpa bohemica PR Milá, sub Fraxinus, Prunus cersus, 13.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Verpa bohemica Střížovický vrch u Ústí nad Labem, nálet osiky, sub Populus tremula, Prunus cerasus, 5.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Verpa bohemica Boubská u Vimperka, křovinatá mez, sub Prunus sp., Corylus avellana, Salix caprea, 3.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Verpa bohemica (spory, Melzerovo reagens, 1000x), 24.4.2014, (c) Lucie Zíbarová
Podzemní vřeckovýtrusá houba, tvoří mykorhizu s listnatými dřevinami. Od lanýže letního (Tuber aestivum) a velmi podobného l. vmáčklého (T. mesentericum) se pozná kulovitými výtrusy.
Tuber bellonae PR Zábělá, Carpinion, sub Carpinus, Quercus, 2.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Peziza micropus, P., cerea, P. repanda?
Vřeckovýtrusá houba rostoucí od jara do podzimu na mrtvém dřevě listnáčů, zbytcích dřeva apod. Dříve se v rámci druhů rozeznávalo více druhů (Peziza micropus, P. cerea, P. repanda) na základě vrstvení dužniny, přítomnosti třeně, tvaru parafýz, avšak výsledky molekulární analýzy ukázaly, že tyto znaky spadají do variability širokého druhu P. varia. Vřecka 8-sporická, apex amyloidní, s háky na bázi; spory eliptické, bez kapének, hladké (či velmi jemně bradavčité u přezrálých spor), cca 14-16 x 8-9.5 μm. Makroskopicky obtížně rozlišitelná od podobných druhů (např. řasnatka zvětšená - Peziza ampliata s většimi výtrusy, ř. lesní - Peziza arvernensis se zřetelně bradavčitými výtrusy).
Peziza varia NPR Čtvrtě, teplomilná doubrava, padlý kmen Betula, 8.6.2012, (c) Lucie Zíbarová
Peziza varia PR Broumovská bučina, květnatá bučina, kmen Fagus sylvatica, 26.8.2008, (c) Lucie Zíbarová
Peziza varia PR Hrby, ptačincová lipina, kmen Tilia, 15.7.2011, (c) Lucie Zíbarová
Peziza varia PP Starý Hirštejn, květnatá bučina, kmen Fagus, 5.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Peziza varia PR Bučina u Žďáru, květnatá bučina, zetlelý kmen Fagus, 26.8.2008, (c) Lucie Zíbarová
Peziza varia NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, porost křovitých vrb při okraji rybíka, terénní deprese se zbytky vegetace a větviček, 15.5.2012, (c) Lucie Zíbarová
Syn: Hypomyces viridis, Peckiella viridis
Tato vřeckovýtrusá houba parazituje na plodnicích holubinkotvarých hub, nejčastěji přímo na holubince (Russula). Samotná napadená houba při běžném pohledu pohledu svrchu nepůsobí nijak nápadně, avšak zespodu vidíme nápadnou deformaci a žlutozelené zbarvení hymenia, v kterém se tvoří plodničky nedohubu typu perithecií. Rod má i roztomilé slovenské jméno 'hubožer'. Na ryzcích roste mj. nedohub kaštanový (Hypomyces spadiceus) a n. cihlový (Hypomyces lateritius).
Hypomyces luteovirens PP U Tří můstků, rašelinná smrčina, na plodnici Russula sp., 29.8.2019, (c) Lucie Zíbarová
Hypomyces luteovirens PP U Tří můstků, rašelinná smrčina, na plodnici Russula sp., 29.8.2019, (c) Lucie Zíbarová
Hypomyces luteovirens PR Noldenteich, rašelinná smrčina, na plodnici Russula sp., 12.8.2019, (c) Lucie Zíbarová
Hypomyces luteovirens Plasy, mýtina v kulturní smrčině, na plodnici Russula sp., 1.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Hypomyces luteovirens PR Maštale, podmáčený bor, stará plodnice Russula sp. 3.9.2016, (c) Lucie Zíbarová
Hypomyces luteovirens PR Maštale, podmáčený bor, stará plodnice Russula sp. 3.9.2016, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Fomitopsis rosea
Víceletý druh choroše nápadný růžovým hymeniem. Druh, který v posledních desítkách let výrazně ustoupil (na rozdíl od příbuzného a velmi hojného troudnatce pásovaného - Fomitopsis pinicola), nejspíše následkem změn v lesnickém hospodaření. Roste na padlých kmenech jehličnanů (smrk, jedle), převážně v přírodě blízkých porostech s dostatečnou zásobou dřeva. Způsobuje hnědou kostkovitou hnilobu. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh) a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích.
Rhodofomes roseus NPR Boubínský prales, jedlobučina, padlý kmen Picea, 24.9.2021, (c) Lucie Zíbarová
Rhodofomes roseus NPR Boubínský prales, jedlobučina, padlý kmen Picea, 14.9.2021, (c) Lucie Zíbarová
Rhodofomes roseus PR Český Jílovec, smíšený les (Fagus, Picea, Pinus, Abies) na prudkém svahu, kmen Picea, 7.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Rhodofomes roseus NPR Žofinka, podmáčená smrčina, kmen Picea abies, 8.5.2012, (c) Lucie Zíbarová
Rhodofomes roseus NPR Žofinka, podmáčená smrčina, kmen Picea abies, 5.10.2012, (c) Lucie Zíbarová
Rhodofomes roseus PR Karvanice, suťový les, kmen Picea abies, 17.10.2016, (c) Lucie Zíbarová
Rhodofomes roseus NPR Klenovský Vepor, suťový les, kmen Picea, 11.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Rhodofomes roseus NPR Žofínský prales, jedlobučina, padlý kmen Picea, 28.9.2023, (c) Lucie Zíbarová
Rhodofomes roseus PR Český Jílovec, smíšený les (Fagus, Picea, Pinus, Abies) na prudkém svahu, kmen Picea, 7.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Zvnějšku chlupatá apothecia této vřeckovýrusné houby je možné poměrně hojně nalézt od časného léta do podzimu na zemi v listnatých a smíšených lesích, zejména pod duby, ale i jinými listnáči, se kterými pravděpodobně tvoří mykorhizu. Často i na člověkem ovlivněných stanovištích jako jsou okraje cest, parky nebo hráze rybníků. Spory eliptické, ornamentované 21-27 x 10-13 μm (rozměry udávaným různými autory se i dosti liší). Záměna možná za podobné rody (Trichophaea s. l. - např. bělokosmata miskovitá - Perilachnea hemisphaeroides), které ale tvoří podstatně menší plodnice a mají i menší spory.
Humaria hemisphaerica Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, sub Carpinus, Tilia, 27.6.2013, (c) Lucie Zíbarová
Humaria hemisphaerica PR Kulivá hora, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, Pinus, 20.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Humaria hemisphaerica Verneřice, Bobří soutěska, suťový les, sub Tilia, Fagus, 6.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Humaria hemisphaerica PP U Pohránovského rybníka, acidofilní doubrava, sub Quercus, 29.9.2017, (c) Lucie Zíbarová
Humaria hemisphaerica NPR Velký a Malý Tisý, sub Quercus, Populus tremula, Betula, 1.8.2012, (c) Lucie Zíbarová
Humaria hemisphaerica PR Hrby, ptačincová lipina, sub Quercus, Tilia, 15.7.2011, (c) Lucie Zíbarová
Menší druh chřapáče, s dvoulaločný šedivým kloboukem připomínajícím sedlo (odtud název), který je (stejně jako stopka) pýřitý. Roste roztroušeně na podzim na zemi po listanými dřevinami, preferuje bazické, živinami bohaté půdy. Podobné druhy: chřapáč Stevensův (Helvella stevensii) má světlejší bělavé hymenium, ch. pružný (Helvella elastica) může mít též sedlovité klobouky, avšak jsou ty zespodu víceméně hladké.
Helvella ephippium Těchlovice, květnatá bučina, okraj cesty, sub Fagus, 7.9.2017, (c) Lucie Zíbarová
Helvella ephippium NPR Vyšenské kopce, značně rozložený kmen Betula, 3.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Helvella ephippium Těchlovice, květnatá bučina, okraj cesty, sub Fagus, 7.9.2017, (c) Lucie Zíbarová
Vřeckovýtrusá houba, roste nehojně na podzim na zetlelých kmenech listnáčů, především buku (Fagus), případně i jehličnanů, spíše ve středních až vyšších polohách. Pokud je dřevo ukryté pod povrchem, může zdánlivě vyrůstat i z půdy. Slabě jedovatý. Makroskopicky obtížně rozlišitelný od G. ambigua (který však nebyl z ČR přesvědčivě doložen). Ucháč obrovský (Gyromitra gigas) a u. svazčitý (Gyromitra fastigiata) rostou na jaře a vyznačují se mnohem mohutnějšími plodnicemi.
Gyromitra infula PR Holina, květnatá bučina, zetlelý kmen Fagus sylvatica, 3.10.2008, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra infula Slunečná, rozpadajícící se porost osiky, vývrat Populus tremula, 22.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra infula Nová Pec na Šumavě, u Schwarzenberského kanálu, vlhká smrčina, mostek, dřevo Fagus, 11.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra infula České Žleby, lesní paseka, zbytky dřeva, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra infula PR Stožec, jedlobučina, silně rozložený kmen, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra infula Arnoštov, Sněžná, smrčina, lesní cesta, zbytky dřeva v zemi, 9.10.2012, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra infula Velká Javorská, potoční luh, kmen Picea, 20.9.2016, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra infula (spory, Cottnon blue, 1000x), 20.9.2016, (c) Lucie Zíbarová
Nápadná jarní (duben - květen) vřeckovýtrusá houba, místy (obzvláště na chudých, písčitých půdách pod borovicemi - Třeboňsko, Dokesko) hojná. Jakkoli druhové jméno esculentus znamená česky 'jedlý, chutný', je tato houba jedovatá! Viz ucháč obrovský (Discina gigas).
Gyromitra esculenta Hajnice u Mirochova, mýtina v kulturním boru, sub Pinus, 25.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra esculenta NPP Swamp, kulturní jehličnatý les, , sub Pinus, Picea, Betula, 23.4.2023, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra esculenta Hajnice u Mirochova, lesní cesta, sub Pinus, 4.5.2012, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra esculenta Staré Splavy, kulturní bor na písku, sub Pinus, 5.5.2013, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra esculenta PR Maštale, kulturní bor, okraj cesty, sub Pinus, 15.5.2021, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra esculenta Hajnice u Mirochova, kulturní bor, sub Pinus, Picea, 25.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra esculenta Staré Splavy, kulturní bor na písku, sub Pinus, 5.5.2013, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra esculenta Pnětluky, kulturní jehličnatý les, příkop při lesní cestě, sub Pinus, Picea, 2.4.2016, (c) Lucie Zíbarová
Asi náš nejhojnější antrakofilní (vázaný na spáleniště) druh vřeckovýtrusé houby. Plodničky se stopkou, výtrusy (téměř) vřetenovité. Dává přednost spíše časnějším stadiím sukcesního vývoje na lesních spáleništích. Způsob výživy u tohoto druhu není doposud příliš objasněn. I přes vazbu na spáleniště, DNA tohoto druhu byla identifikována v kořenech dřevin i v běžném vzrostlém lese. Nicméně se předpokládá, že je spíš biotrofním parazitem, než aby vytvářel plnohodnotný symbiotický mykorhizní vztah s rostlinami. Na spáleništích roste i Geopyxis delectans, bez stopky, červenooranžovými plodnicemi, bradavčitou vnější stranou plodnice a ±eliptickými sporami. Další druhy rodu nerostou na spáleništích.
Geopyxis carbonaria PR Údolí Doubravy, paseka, spáleniště, 26.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria PR Údolí Doubravy, paseka, spáleniště, 26.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria NP České Švýcarsko, Pravčický důl, spáleniště po mladé smrčině, 12.4.2023, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria PR Údolí Doubravy, paseka, spáleniště, 26.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria NP České Švýcarsko, Pravčický důl, spáleniště po mladé smrčině, 12.4.2023, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria NP České Švýcarsko, Pravčický důl, spáleniště po mladé smrčině, 12.4.2023, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria NP České Švýcarsko, Pravčický důl, spáleniště po mladé smrčině, 12.4.2023, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria Hajnice u Mirochova, spáleniště v kulturní smrčině, 24.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria Dřevčice, pasaka, 5.5.2021, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria PR Údolí Doubravy, paseka, spáleniště, 26.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria Nová Pec na Šumavě, spáleniště v kulturní smrčině, 11.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria České Budějovice - U Hada, spáleniště v kulturním smíšeném lese (Quercus, Picea, Pinus), 9.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Geopyxis carbonaria Hajnice u Mirochova, spáleniště v kulturní smrčině, 24.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Apothecia této vřeckovýtrusé houby vyůstají poměrně hojně přes zimu a časně zjara na mrtvých větvích a kmíncích lísky (Corylus avellana), ale vzácněji i jiných listnáčů, např. olše (Alnus spp.), často ještě připojených ke kmeni. Ve stejné době můžeme nalézt na větvích listnáčů (jasan, topoly) i např. druhy z komplexu drobnější kornice svazčité (Sclerencoelia fascicularis agg.), např kornici jasanovou (Sclerencoelia fraxinicola).
Encoelia furfuracea PP Panenský les, tvrdý luh, větev Alnus, 3.3.2019, (c) Lucie Zíbarová
Encoelia furfuracea PR Milá, suťový les, stojící kmínek Corlyus, 17.2.2024, (c) Lucie Zíbarová
Encoelia furfuracea PR Milá, suťový les, stojící kmínek Corlyus, 17.2.2024, (c) Lucie Zíbarová
Encoelia furfuracea NPR Oblík, dubohabřina, větev Corylus, 18.2.2007, (c) Lucie Zíbarová
Encoelia furfuracea PP V Kuksu, dubohabřina, kmínek Corylus, 4.4.2018, (c) Lucie Zíbarová
Encoelia furfuracea Radostice, křovinatá mez, větev Corylus, 26.2.2016, (c) Lucie Zíbarová
Encoelia furfuracea NPR Oblík, dubohabřina, větev Corylus, 18.2.2007, (c) Lucie Zíbarová
Encoelia furfuracea Holý vrch u Zahořan, křovinatá mez, větev Corylus, 8.4.2013, (c) Lucie Zíbarová
Encoelia furfuracea Pokratice, křovitá mez, kmínek Corylus, 30.1.2013, (c) Lucie Zíbarová
Encoelia furfuracea PR Bažantnice u Pačejovic, tvrdý luh, větev Corylus, 17.3.2012, (c) Lucie Zíbarová
Podzemní vřeckovýtrusá houba, rostoucí hojně především na kyselých písčitých půdách, nejčastěji pod borovicemi. Taktéž hojná jelenka drsná (Elaphomyces muricatus), která se odlišuje mj. na řezu mramorovanou okrovkou. Další druhy se poznají kombinací makro- a mikroskopických znaků. Nejedlá. Viz housenice parazitujicí na jelenkách: Tolypocladium capitatum, Tolypocladium longisegmentum, Tolypocladium ophioglossoides, Tolypocladium rouxii.
Elaphomyces granulatus Kaproun, kulturní smrčina, sub Picea, 15.5.2013, (c) Lucie Zíbarová
Elaphomyces granulatus České Budějovice - Čtyři Dvory, kulturní smrčina, sub Picea, Pinus, Betula, 15.3.2012, (c) Lucie Zíbarová
Elaphomyces granulatus (mladá plodnice) Hajnice u Mirochova, kulturní bor, sub Pinus, Picea, 25.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Elaphomyces granulatus (spory, Melzerovo reagens, 1000x), 3.9.2016, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Discina ancilis, Discina perlata
Jedlá, jarní (cca duben-květen) vřeckovýtrusá houba. Roste roztroušeně, místy až hojně na zetlelých pařezech a zbytcích dřeva jehličnanů. Další druhy destic jsou u nás dosti vzácné, odlišují se barvami, ekolologií a charakterem výtrusů. Bohužel zralé výtrusy s dobře vyvinutou ornamentikou se vyskytují až u značně starých plodnic, což ztěžuje určení. Viz např. destice okrouhlá (Gyromitra parma). Podobná a méně hojná terčovnice síťnatá (Disciotis venosa) se vyznačuje nepříjemným pachem po chloru a růstem na živinami bohaté půdě. Na spáleništích pak roste kořenitka nadmutá (Rhizina undulata).
Gyromitra perlata Kladruby u Chýnova, paseka, mechatý pařez Picea abies, 20.4.2012, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra perlata Dívčí kámen, boční přítok Vltavy, vlhká smrčina, mechatý pařez Picea, 17.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra perlata Orlík na Vltavou, park, na zemi ze zbytků dřeva, 31.3.2007, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra perlata Vinařice, kulturní smíšený les, mechatý pařez Picea, 27.3.2014, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra perlata PR Libochovka, potoční luh, kmen Picea, 29.4.2017, (c) Lucie Zíbarová
Gyromitra perlata (spory, Cotton blue, 1000x), 3.5.2022, (c) Lucie Zíbarová
Stromata této vřeckovýtrusé houby lze nalézt po celý rok na poměrně čerstvě odumřelém dřevě buku (Fagus), houba žije však jako endofyt uvnitř živých rostlinných pletiv, přechod k saproparazitickému způsobu života může způsobit například stres hostitelské dřeviny. Roztroušeně až místy hojně se vyskytující druh, spíše v teplejších oblastech na vysychavých půdách. Pravděpodobně slabý parazit, který se aktivuje vodním stresem. Výtrusy tmavě hnědé, s klíční štěrbinou po celé délce spory. Podobná káčovka střemchová (Biscogniauxia granmoi) roste na dřevinách z rodu Prunus (zejm. střemcha). Podobné plodnice tvoří i káčovka šedoliláková (Biscogniauxia cinereolilacina) na lípě (Tilia) a káčovka středomořská (Biscogniauxia mediterranea) na různých dřevinách (dub, líska, buk) s výrazněji vystouplými ostiolami a většími sporami. Při nezkušenosti může být zaměněna za zástupce rodu korovitka (Diatrype), vzhledem k substrátu (buk) především za korovitku bukovou (Ditarype decorticata) s nepravidelnými a neohraničenými plodnicemi nebo mohem menší korovitku trečovitou (Ditarype disciformis), tyto však mají pod mikroskopem alantoidní okrověžluté výtrusy.
Biscogniauxia nummularia NPR Břehyně-Pecopala, větev Fagus, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová
Biscogniauxia nummularia PR Libochovka, květnatá bučina, větev Fagus, 14.10.2017, (c) Lucie Zíbarová
Biscogniauxia nummularia NPR Břehyně-Pecopala, kyselá bučina, větev Fagus, 26.4.2012, (c) Lucie Zíbarová
Biscogniauxia nummularia PR Kozinecká stráň, vápnomilná bučina, větev Fagus, 17.6.2015, (c) Lucie Zíbarová
Biscogniauxia nummularia PR Kozinecká stráň, vápnomilná bučina, větev Fagus, 17.6.2015, (c) Lucie Zíbarová
Nápadná okrouhlá stromata této vřeckovýtrusé houby lze nalézt po celý rok na mrtvém dřevě růžovitých (Rosaceae) dřevin (jeřáb, méně často jabloň, hrušeň apod.), vzácně i na jiných dřevinách. Roztroušeně se vyskytující druh. Podobné druhy: káčovka jeřábová (Biscogniauxia repanda) a káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior).
Biscogniauxia marginata PR Čertova skála, dubohabřina, větev Sorbus, 15.7.2019, (c) Lucie Zíbarová
Biscogniauxia marginata NPR Koda, dubohabřina, opadlá větev Sorbus torminalis, 14.8.2023, (c) Lucie Zíbarová
Biscogniauxia marginata NPR Koda, dubohabřina, opadlá větev Sorbus torminalis, 14.8.2023, (c) Lucie Zíbarová
Biscogniauxia marginata Koda, dubohabřina, opadlá větev Sorbus, 29.5.2024, (c) Lucie Zíbarová
Biscogniauxia marginata Průčelská rokle u Ústí nad Labem, suťový les, větev Sorbus sp., 10.3.2012, (c) Lucie Zíbarová
Biscogniauxia marginata EVL Skalky u Třebutiček, mrtvá větev Pyrus, 8.8.2012, (c) Lucie Zíbarová
Poměrně běžná vřeckovýtrusá houba rostoucí na dřevě listnáčů, vzácněji i jehličnanů. Narozdíl od podobné čihovitky masové (Ascocoryne sarcoides) se vyskytuje později, spíše až v říjnu až listopadu, dává přednost dřevu v pokročilejším stadiu rozkladu, netvoří samostatnou anamorfu (nepohlavní stadium) a její plodnice jsou obvykle větší, plošší a tužší (chrupavčité). Bezpečně lze oba běžné druhy rozlišit podle velikosti výtrusů a dalších mikroskopických znaků. I další druhy v rodu lze rozlišit především mikroskopicky.
Ascocoryne cylichnium NPR Libický luh, měkký luh, padlý kmen Populus, 30.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Ascocoryne cylichnium NPR Vyšenské kopce, porost lísky na vápenci, kmen Betula, 3.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Ascocoryne cylichnium PR Holina, Eu-Fagion, kmen Fagus sylvatica, 3.10.2008, (c) Lucie Zíbarová
Ascocoryne cylichnium NPR Šúr [SK], mokřadní olšina, kmen Alnus, 6.11.2019, (c) Lucie Zíbarová
Ascocoryne cylichnium PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, větev Salix, 16.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Ascocoryne cylichnium PR Opolenec, porost lísky na vápenci, kmen Corylus, 25.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Ascocoryne cylichnium (spory, H20, 1000x), 16.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Vzácnější vřeckovýtrusá houba rostoucí na dřevě listnáčů (např. Fagus, Carpinus, Sambucus nigra). Možná zámena s rosoloklihatkou čirou (Neobulgaria pura) či s některými rosolovkami (Tremella s.l.). Spory podélně rýhované. Pro svůj poměrně zřídkavý výskyt a vazbu na přirozené porosty s dostatečnou zásobou dřeva je chráněna podle vyhlášky MŽP č.395/1992 v kategorii silně ohrožených druhů. Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).. V poslední době se však zdá, že se druh šíří i na synantropní stanoviště.
Ascotremella faginea NPP Jeskyně na Pomezí, květnatá bučina, opadlá větev Fagus, 15.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Ascotremella faginea Houština u Mašťova, humózní doubrava, větev Acer pseudoplatanus, 29.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Ascotremella faginea NPP Jeskyně na Pomezí, květnatá bučina, opadlá větev Fagus, 15.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Ascotremella faginea PR Zábělá, dubohabřina, větev Carpinus, 2.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Ascotremella faginea Hajnice u Mirochova, květnatá bučina, kmen Fagus, 23.9.2008, (c) Lucie Zíbarová
Ascotremella faginea Poněšice, květnatá bučina, větev Fagus, 19.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Ascotremella faginea PR Myslivna, svahové prameniště, větev Sambucus nigra, 12.10.2014, (c) Lucie Zíbarová
