Syn.: Tomentella fibrosa

Kornatcovitá houba rostoucí roztroušeně na spodní straně dřeva pod listnáči (často topoly). Narozdíl od většiny ostatních vatiček patrně není mykorhizní. Nápadná oranžovými až skořicově rezavými plodnicemi s hrbolatým, zubatým až krátce ostnitým hymenoforem a především mikroznaky, zejména přítomnými hyfoidními cystidami uspořádanými do svazků. Viz vatička vlasatá (Odontia ferruginea).

Odontia fibrosa NPP Polabská černava, mokřadní olšina, opadlá větev Alnus, 3.10.2021, (c) Lucie Zíbarová

Odontia fibrosa aff. NPR Velká Niva, okraj blatkového rašeliniště, kmen Betula, 7.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Kneiffia gigantea, Phanerochate gigantea, Phlebia gigantea, Peniophora gigantea

Roztroušeně, místy hojně, se vyskytující kornatcovitá houba rostoucí na dřevě jehličnanů, typicky čerstvě odumřelém. Častá na pařezech borovic. Druh nápadný voskovitými plodnicemi, hyfami bez přezek a velkými, silně inkrustovanými cystidami. V lesnictví se využívá jako prostředku biologické ochrany před ekonomicky významným chorošem kořenovníkem vrstevnatým (Heterobasidion annosum agg.) napadajícím kultury jehličnanů.

Phlebiopsis gigantea PR Pohořské rašeliniště, podmáčená smrčina, kmínek Picea, 14.4.2019, (c) Lucie Zíbarová

Phlebiopsis gigantea Hora sv. Šebestiana, klečové rašeliniště, kmínek Pinus x pseudopumilio, 5.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Phlebiopsis gigantea PR Maštale, acidofilní bor, kmen Pinus, 15.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Phlebiopsis gigantea Hříškov, smíšený kluturní les, pařez Pinus, 28.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hojná a obecně známá houba rostoucí od pozdního jara do podzimu v opadu v humózních listnatých a smíšených lesích. Hadovka smrdutá závojová (Phallus impudicus var. pseudoduplicatus) se od typické odrůdy odlišuje síťnatým závojem pod "kloboukem". Podobná, a u nás vzácnější, je teplomilná hadovka valčická (Phallus hadriani), rostoucí na písčitých půdách a s povrchem vnější okrovky (slupky 'vajíčka') s růžovými až fialovým odstíny a slabším pachem. Druhy rodu psivka - např. psivka obecná (Mutinus caninus) a p. Ravenelova (Mutinus ravenelii) se odlišují neoddělenou plodnou částí.

Phallus impudicus Hřensko, acidofilní bučina, sub Fagus, Pinus, Picea, 28.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Phallus impudicus Lipová-lázně, kulturní smíšený les, sub Picea, Acer, Fagus, 15.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Phallus impudicus NP České Švýcarsko, Černý důl, spáleniště po acidofilní bučině, 24.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Phallus impudicus NPR Ve Studeném, jedlobučina, vývrat Fagus, 6.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Phallus impudicus PP Rychnovský vrch, porost náletových dřevin, sub Populus, Quercus, Tilia, Cerasus, 29.5.2016, (c) Lucie Zíbarová

Phallus impudicus PR Údolí Doubravy, kulturní smrčina, sub Picea, Betula, 30.6.2023, (c) Lucie Zíbarová

Nenápadná vřeckovýtrusá houba rostoucí na mrtvém dřevě olše a některých růžovitých dřevin (jabloň), typicky na neodkorněných větvích. Patrně nejhojnější zástupce r. Tympanis u nás.

Tympanis alnea PR Neratovské louky, potoční luh, větev Alnus, 24.4.2019, (c) Lucie Zíbarová

Tympanis alnea (primární spory a askokonidie, Melzerovo reagens, 1000x) 24.4.2019, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Mucronella aggregata

Vzácnější dřevorozkladná houba rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů i listnáčů. Velmi drobné (<3mm) plodnice zprvu bílé, s věkem se zbarvují do žlutava. Spory amyloidní, hladké, 4.5-6 x 2.5-3.5 μm. Možná více kryptických druhů? Hojnější ostenatka Bresadolova (Mucronella bresadolae) se liší většími plodnicemi (až 10mm) a rozměry výtrusů (6-8 x 4.5-5.5 μm). Ostenatka žlutá (Mucronella flava) pak živě žlutými plodnicemi. Viz též Dentipratulum bialoviesense. Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Mucronella calva PR Dunajské ostrovy [SK], měkký luh, větev Populus, 8.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella calva NPP Rečkov, mokřadní olšina, kmen Alnus, 25.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella calva Zahrádky u České Lípy, zámecký park, padlý kmen Pseudotsuga(?), 8.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella calva NPR Kněžičky, teplomilná doubravá, opadlá větev Acer, 30.5.2024, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella calva PR Losí blato, blatkový bor, kmen Pinus, 1.5.2016, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella calva PP Přesyp u Malolánského, kulturní bor, kmen Pinus, staré plodnice Schizopora flavipora, 8.11.2016, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella calva NPR Bohadnečský rybník, lužní les, fragment kmene Salix, 14.4.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující dřevorozkladná houba rostoucí na podzim na silně rozloženém dřevě, nejčastěji smrku, vzácně i na starých choroších, ve vyšších polohách. Z našich druhů rodu Mucronella (ostenatka lysá - Mucronella calva a ostenatka žlutá - Mucronella flava) nejhojnější. Viz též Dentipratulum bialoviesense.

Mucronella bresadolae PR Pavlínino údolí, kulturní smíšený les, padlý kmen jehličnanu, 21.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella bresadolae PR Pavlínino údolí, kulturní smíšený les, padlý kmen jehličnanu, 21.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella bresadolae Trojmezná, horská smrčina, kmen Picea, 16.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella bresadolae Dluhoště, Dálava, rašelinná smrčina, pařez Picea, 24.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella bresadolae Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, silně rozložený kmen Picea, 25.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella bresadolae PR Pavlínino údolí, kulturní smíšený les, padlý kmen jehličnanu, 21.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella bresadolae NPP Peklo, potoční luh, řezná plocha padlého kmene Picea, 29.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella bresadolae NPP Peklo, potoční luh, řezná plocha padlého kmene Picea, 29.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Mucronella bresadolae PR Žernov, olšina, silně zetlelý kmen Picea, 6.2.2016, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující trepkovitka, jejíž plodnice můžeme nalézt na na podzim na větvičkách listnáčů, ale též různých rostlinných zbytcích, často na loňských řapících kapradí. Podobně jako u většiny druhů rodu Crepidotus, je spolehlivé určení možné pouze mikroskopicky. Podobnou ekologii má např. trepkovitka žlutavá (Crepidotus luteolus). Viz též trepkovitka Cesatiho (Crepidotus cesatii) nebo t. měnlivá (Crepidotus variabilis) rostoucí spíše na větvičkách. Podobné plodnice tvoří i mechovka Hobsonova (Clitopilus hobsonii) či mecháček mechový (Rimbachia arachnoidea).

Crepidotus epibryus PR Topoľové hony [SK], tvrdý luh, fragment kmene Quercus, 10.11.2022, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus Domoušice, suťový les, řapík Acer, 26.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus Litvínov, Šumenské údolí, olšo-jasanový luh, zbytky kapradí, 21.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus Dluhoště, Dálava, olšina, lodyha Urtica, 24.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus PR Topoľové hony [SK], tvrdý luh, fragment kmene Quercus, 10.11.2022, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus PR Gajc [SK], tvrdý luh, opadlá větev Fraxinus, 14.11.2022, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus Černý vrch u Želnavy, suťový les, rostlinné zbytky, 22.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus Moldava v Krušných horách, suťový les, řapík Athyrium, 25.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus PR Gajc [SK], tvrdý luh, opadlá větev Fraxinus, 14.11.2022, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus Litvínov, Šumenské údolí, olšo-jasanový luh, řapík Fraxinus, 21.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus PP Židova strouha, kulturní smíšený les, větvička Quercus, 21.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus PP Vlásenický potok, potoční luh, stonek Urtica, 23.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus epibryus EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, suťový les, větvička Acer, 24.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Vzácná čirůvka rostoucí pod jehličnany (smrk, borovice) na živinami chudých, kyselých půdách, často mezi porosty vřesovcovitých keříčků (borůvka, brusinka apod.). Druh hojnější v severských zemích. Hořká a palčivá. Na podobných stanovištích se může vyskytovat i mírná čirůvka zelánka (Tricholoma equestre). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Tricholoma aestuans Malonty, Hodonický potok, brusnicový bor, sub Pinus, Picea, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující holubinka rostoucí od léta do časného podzimu v mykorhizní symbióze se smrkem či bukem, spíše na kyselých, živinami chudých půdách. Palčivá. Druh snadno odlišitelný od dalších druhů sekce Ingratae (na obdobných stanovištích např. h. smrdutá - Russula foetens či h. hořkomandlová - Russula laurocerasi) pro hnědě skvrnité ostří lupenů.

Russula illota NPR Karlovské bučina, květnatá bučina, sub Fagus, 19.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Russula illota NPR Karlovské bučina, květnatá bučina, sub Fagus, 19.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Russula illota Dluhoště, Dálava, rašelinná smrčina, sub Picea, Betula, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Russula illota (detail lupenů) Dluhoště, Dálava, rašelinná smrčina, sub Picea, Betula, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Russula illota NPR Ve Studeném, acidofilní bučina, sub Fagus, Carpinus, 28.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hojná pýchavka rostoucí od léta do podzimu v jehličnatých a smíšených lesích, typicky v humózních kulturních smrčinách. Na podobných stanovištích se často vyskytuje pýchavka horská (Lycoperdon nigrescens), s ostny jež splývají špičkami a po setření zanechávají jizvy (areoly).

Lycoperdon umbrinum Rejštejn, tábořiště, sub Picea, 3.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Lycoperdon umbrinum Předonín, kulturní březovo-borový les, sub Pinus, Betula, 24.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Lycoperdon umbrinum Dluhoště, Dálava, kulturní smrična, sub Picea, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hojná drobnější bedla rostoucí od pozdního léta do podzimu v listnatých a smíšených lesích, obvykle na živinami bohatších stanovištích. Význačná rezavě oranžovým kloboukem a absencí prstenu. Existuje několik podobných druhů, od kterých se pozná spolehlivě mikroskopicky (pokožka typu trichoderm s spodní vrstvou typu hymeniderm, elementy v pokožce obvykle s parietálním pigmentem a několika septy, septa bez přezek, střelovité výtrusy). Udávaná jako jedovatá, nicméně amatoxiny se nepodařilo potvrdit narozdíl od některých příbuzných druhů. Bedla Boudierova (Lepiota boudieri) má v pokožce klobouku septované elementy s vakuolárním pigmentem, septa s přezkami; bedla ohnivá (Lepiota ignicolor) má neseptované elementy v pokožce klobouku a roste v suchých trávnících. Bedla Lepiota pilodes má tlumenější barvy a též neseptované elementy v pokožce klobouku. Bedla plstnatá (Lepiota tomentella) má rovněž méně výrazné barvy na klobouku a chybí jí spodní vrstva hymenidermu v pokožce klobouku.

Lepiota castanea Proboštov, odkaliště, sub Betula, Populus tremula, Alnus, 12.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Lepiota castanea Břínkov, vápnomilná bučina, okraj potůčku, 30.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Lepiota castanea Proboštov, odkaliště, sub Betula, Populus tremula, Alnus, 12.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Lepiota castanea Dluhoště, Dálava, podmáčená smrčina, sub Alnus, Picea, Pinus, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Lactarius fuscus

Hojný druh ryzce rostoucí od léta do podzimu v mykorhizní symbióze se smrky. Význačný ekologií a nasládlou kokosovou vůní. Mléko bílé, neměnné, záhy palčivé. Podobný a taktéž hojný ryzec vonný (Lactarius glyciosmus) je vázaný na břízu.

Lactarius mammosus Dluhoště, Dálava, mladá kulturní smrčina, sub Picea, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius mammosus NP Šumava, V Mokřinách (I. zóna), lesní cesta, sub Picea, 15.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Trichoderma neorufoides

Patrně jeden z hojnějších druhů běžně určovaných jako masenka rezavá (Hypocrea rufa), bezpečné určení by však vyžadovalo kultivací. Význačná bezbarvými výtrusy, v mládí ojíněným plodnicemi a oranžovou stěnou perithecií. Dalším hojným druhem z tohoto okruhu je např. masenka Hypocrea minutispora.

Hypocrea cf. neorufoides Mikulovický vrch, dubohabřina, kmen Carpinus, 15.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hyphoderma subdefinitum

Hojná kornatcovitá houba rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, vzácněji i jehličnanů. Taxonomicky komplikovaná skupina...

Hyphoderma occidentale PR Studený vrch, suťový les, kmen Fagus, 16.11.2019, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hyphodontia quercina

Kornatcovitá houba rostoucí poměrně hojně na dřevě listnáčů (dub, habr, vrba), spíše v teplejších oblastech. Význačný nažloutlými plodnicemi s poměrně dlouhými ostny a mikroznaky (válcovité spory). Podobný je například konatec lopatkovitý (Xylodon spathulatus) rostoucí častěji na jehličnanech a rozdílnými mikroskopickými znaky (široce eliptické až takřka kulovité spory, přítomnost zaškrcovaných cystid).

Xylodon quercinus PR Žernov, dubohabřina, větev Quercus, 6.2.2016, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon quercinus PR U Nového hradu, dubohabřina, větev Carpninus, 13.5.2017, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon quercinus PP Sítovka, dubohabřina, větev Quercus, 24.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon quercinus PR Hrubovodské sutě, dubohabřina, větev Carpiuns, 14.11.2021, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon quercinus NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, větev Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon quercinus Liberec, Opičák, "pseudolužní" les, kmen Populus, 7.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hyphodontia breviseta

Velmi hojná kornatcovitá houba rostoucí na dřevě jehličnanů (především smrk, jedle), méně často listnáčů. V rámci rodu Xylodon poměrně dobře určitelný druh, alespoň pod mikroskopem (což zdaleka není pravidlem!), zejména pro zaškrcované cystidy a eliptické spory. Na jehličnanech roste mj. též kornatec lopatkovitý (Xylodon spathulatus) s delšími a často zploštělými ostny.

Xylodon brevisetus NP Krkonoše, Modrý důl, horská smrčina, fragment kmene Picea, 23.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon brevisetus NPR Velká Niva, podmáčená smrčina, padlý kmen Betula, 25.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon brevisetus PR Niva Doubravy, kulturní smrčina, kmínek Picea, 13.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon brevisetus Bobří soutěska, kulturní smrčina, padlý kmen Picea, 24.2.2016, (c) Lucie Zíbarová

Jeden z řady bělavých chlupáčků na dřevě, od kterých se rozpozná podle mikroznaků. Viz chlupáček hlohový (Lachnum crataegi).

Lachnum fasciculare NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Lachnum fasciculare NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Oligioporus rennnyi, Strangulidium rennyi, Oligoporus farinosus

Jednoletý rozlitý choroš rostoucí roztroušeně na mrtvém dřevě jehličnanů (smrk, borovice, modřín), vzácně i listnáčů, často v dutinách silně zetlelých pařezů. Způsobuje hnědou hnilobu. Plodnice jsou nápadně měkké, často doprovázené nažloutlou práškovitou nepohlavní fází.

Postia rennyi NPP Jestřebské slatiny, reliktní bor, kmínek Pinus, 3.4.2018, (c) Lucie Zíbarová

Postia rennyi PP Milhostovské mofety, olšina, větev jehličnanu, 23.10.2021, (c) Lucie Zíbarová

Postia rennyi PR Na Černčí, lesostepní bor, fragment kmínku Pinus, 30.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Postia rennyi NPR Břehyně-Pecopala, podmáčená smrčina, kmínek Picea, 29.3.2016, (c) Lucie Zíbarová

Postia rennyi Pnětluky, mladá kulturní smrčina, kmínek Picea, 2.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Postia rennyi Rostejn, jedlobučina, plaňka z oplocenky, 14.4.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Kavinia himantia

Poměrně vzácná ježatá houba rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, vzácně i jehličnanů (jedle), zejména v chladnějších a vlhčích, často suťových, lesích. Plodnice reagují zeleně se se zelenou skalicí. Příbuzná a vzácnější kavinovka bělozelená (Kavinia alboviridis) se odlišuje ornamentovanými výtrusy. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Hydnocristella himantia Domoušice, suťový les, větvičky Acer, 2.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hydnocristella himantia NPR Karlovské bučiny, květnatá bučina, padlý kmínek Acer, 29.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Hydnocristella himantia NPR Ve Studeném, suťový les, větev Fraxinus, 28.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hydnocristella himantia Domoušice, suťový les, větvičky a opad Acer, 2.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hydnocristella himantia Velká Javorská, Bobří soutěska, suťový les, napůl živý kmen Quercus, 6.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hydnocristella himantia Velká Javorská, Bobří soutěska, suťový les, větev Fraxinus, 20.9.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hydnocristella himantia NP Šumava, Stožec, suťový les, větev Fraxinus, 18.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hydnocristella himantia Příběničky, suťový les, 19.3.2019, (c) Lucie Zíbarová

Hydnocristella himantia NPP Jeskyně na Pomezí, květnatá bučina, pařez listnáče, 15.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Hydnocristella himantia NPP Jeskyně na Pomezí, květnatá bučina, pařez listnáče, 15.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Jedna z nejhojnějších kortnatcovitých hub. Hymenofor je obvykle zoubkatý či zrnitý. Roste po celý rok, zvláště v jeho chladnější části na dřevě listnáčů i jehličnanů. Taxon velmi dobře určitelný mikroskopicky pro typické inkrustované a přehrádkované cystidy. Jedná pravděpodobně o komplex běžnými makro- a mikromorfologickými metodami nerozlišitelných druhů.

Hyphoderma setigerum NPP Jestřebské slatiny, mokřadní olšina, větev Alnus, 3.7.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hyphoderma setigerum NPP Kaproun, olšina, větev Alnus, 21.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hyphoderma setigerum NPR Libický luh, olšina, větev Alnus, 11.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hyphoderma setigerum PP Domaslavické údolí, květnatá bučina, větev Fagus, 13.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Hyphoderma setigerum Hora sv. Šebestiana, klečové rašeliniště, kmínek Pinus x pseudopumilio, 5.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hyphoderma setigerum PR Žernov, dubohabřina, borka kmínku Quercus, 6.2.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hyphoderma setigerum PP U císařské studánky, acidofilní bučina, silná větev Fagus, 24.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hojná kornatcovitá houba rostoucí na dřevě listnáčů i jehličnanů. Komplex obtížně rozpoznatelných druhů, viz. např. kornatečka sněžná (Athelia nivea) či k. vrbová (Athelia salicum).

Athelia epiphylla NPP Kaproun, přechodové rašeliniště, větev Salix, 21.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Athelia epiphylla NPP Kaproun, přechodové rašeliniště, větev Salix, 21.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná kornatcovitá houba rostoucí na dřevě listnáčů (buk, olše, vrba, lípa aj.), vzácně i jehličnanů, typicky na nedávno odumřelých často ještě neodkorněných větvích. Nejhojnější zástupce rodu u nás. Pravděpodobně komplex několika druhů. Nápadná přitisklými, neodchlipujícími se plodnicemi, bez nápadně odlišené bazální vrstvy a mikroznaky. Morfologicky je podobná např. kornatka kustovnicová (Peniophora lycii) odlišující se mikroskopicky (přítomnost dendrohyfidií, takřka kulovité lamprocystidy).

Peniophora cinerea NPP Ve Studeném, jedlobučina, větev Quercus, 10.7.2013, (c) Lucie Zíbarová

Peniophora cinerea NPP Medník, suťový les, větev Quercus, 7.7.2013, (c) Lucie Zíbarová

Peniophora cinerea NPP Medník, suťový les, větev Quercus, 7.7.2013, (c) Lucie Zíbarová

Peniophora cinerea NPP Kaproun, olšina, větev Alnus, 21.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Peniophora cinerea Solopysky, porost náletových dřevin, větev Populus tremula, 8.3.2015, (c) Lucie Zíbarová

Peniophora cinerea PR Maštale, kulturní smrčina s vtroušenou jedlí, větev Abies, 15.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Peniophora cinerea (forma?) Raná, step, větev Vibernum, 5.1.2018, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí v létě a na podzim, převážně v podmáčených a rašelinných smrčinách. Mléko bílé, růžovějící. Podobné druhy ryzec černohlávek (Lactarius lignyotus) a ryzec sazový (Lactarius fuliginosus).

Lactarius picinus NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius picinus PR Maštale, kulturní smrčina, sub Picea, 11.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius cf. picinus NPP Bílichovské údolí, květnatá bučina, sub Fagus, Picea, Carpinus, 16.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius picinus (spory, Melzerovo reagens, 1000x), 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí od léta do podzimu pod jehličnany (smrk) na kyselých a vlhkých půdách. Dobře určitelná mikroskopicky (absence pleurocystid). Podobné druhy: vláknice huňatá (Inocybe lanuginosa) a vláknice (Inocybe stellatospora). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).

Inocybe leptophylla NPR Velký a Malý Tisý, smíšený kluturní les, sub Picea, Pinus,Betula, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Inocybe acutella

Drobná vláknice rostoucí na podmáčených stanovištích v mykorhize s vrbami (a jehličnany?). Interpretace druhů Inocybe acutella, Inocybe acuta a Inocybe striata se liší mezi autory. Druh je uveden v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh). a chráněný vyhláškou MŽP 395/1992 (kriticky ohrožený druh).

Inocybe acutella NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe acutella NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hojná slzivka rostoucí na podzim pod vrbami na podmáčených místech. Ředkový pach, lupeny často s kapičkami, bez kortiny. Spolehlivě určitelná (jako většina zástupců rodu) podle mikroznaků.

Hebeloma helodes NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma helodes NPJestřebské slatiny, porost křovitých vrb, sub Salix, 3.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma helodes NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Coprinus stercoreus

Hojný druh koprofilního hnojníku. Roste po celý rok na trusu býložravců. Význačný poprášeným kloboukem (velum z kulovitých bradavčitých buněk), tetrasporickými bazidiemi, malými sporami (cca 7 x 3,5 μm) a absencí pileo- a pleurocystid. Od podobných druhů se pozná pouze mikroskopicky.

Coprinopsis stercorea PR Mokřady dolní Liběchovky, mokřadní olšina, trus divokého prasete, 30.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis stercorea NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, trus divokého prasete, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis stercorea PP Prameniště Chomutovky, klečové rašeliniště, trus jelena, 4.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis stercorea PR Rašeliniště Kaliště, podmáčená březina, trus divokého prasete, 11.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis stercorea NPR Šúr [SK], trus divokého prasete, 3.11.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh choroše rostoucí na dřevě listnáčů (nejčastěji dub), velmi vzácně jehličnanů, často z kořenů či zanořeného dřeva (zdánlivě ze země), spíše v nižších a teplejších polohách. Plodnice jsou zpravidla jednoleté (v protikladu k tomu, co naznačuje latinské druhové jméno), houba způsobuje bílou hnilobu dřeva. Morfologicky velmi proměnlivá, dobře vyvinuté plodnice jsou význačné přítomností třeně a labyrintickými a roztrhanými póry. Někdy však vytváří polštářovité plodnice s rourkami po celém povrchu. Plodnice rostoucí na padlých kmenech můžou být i zcela přisedlé. Mladé plodnice gutují červenou tekutinu, může tak připomínat vzácný lošákovec palčivý (Hydnellum peckii) nebo jiné jemu příbuzné druhy, tyto však mají na spodu ostny, nikoli rourky. Může vzdáleně připomínat rozděrku splývavou (Sistotrema confluens) s drobnějšími a měkčími plodnicemi a bazidiemi s 6-8 sterigmaty nebo drobnější bělochoroš Wynneové (Loweomyces wynnei) s okrověžlutými klobouky a rhizomorfami.

Abortiporus biennis Černice, paseka acidofilní bučině, lesní cesta, dřevo v zemi, 8.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Abortiporus biennis Houština u Mašťova, bazifilní teplomilná doubrava, fragment dřeva Quercus, 3.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Abortiporus biennis NPR Šúr [SK], mokřadní olšina, kmen Alnus, 6.11.2019, (c) Lucie Zíbarová

Abortiporus biennis PR Dunajské ostrovy [SK], měkký luh, kmen Populus, 7.11.2019, (c) Lucie Zíbarová

Abortiporus biennis Ždár nad Orlicí, stromořadí, báze Fraxinus, 10.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Abortiporus biennis Ždár nad Orlicí, stromořadí, báze Fraxinus, 10.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Coprinus subdisseminatus, Tulosesus subdisseminatus

Méně známý druh hnojníku, rostoucí na zemi či zbytků dřeva, častěji na vlhčích místech. Vzdáleně připomíná běžný hnojník nasetý (Coprinellus disseminatus).

Coprinellus subdisseminatus Houština u Mašťova, teplomilná doubrava, lesní cesta, nitrofilní vegetace, 3.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Poměrně hojný druh slzivky z okruhu slzivky sladkovonné (Hebeloma sacchariolens), se kterou má společný nasládlý pach a řídké lupeny. Liší se světlejším, bělavým kloboukem a úzkými výtrusy (12-14.6 x 5.9-7.1 μm, Q > 1.8, Beker et al. 2016). Roste převážně ve vlhkých vrbových porostech. Hebeloma ischnostylum je velmi podobná, ale má mj. kratší výtrusy (<12 μm) a štíhlejší plodnice.

Hebeloma fusisporum PR Velký rybník, porost křovitých vrb, sub Salix, Betula, 11.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma fusisporum NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma fusisporum NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová