Syn.: Amanita decipiens, Amanita verna var. decipiens

V ČR velmi vzácná teplomilná muchomůrka rostoucí na přelomu jara a léta pod listnáči na bázemi bohatších půdách. Na našem území probíhá severní hranice jejího výskytu, jediná známá recentní lokalita se nalézá na jihovýchodní Moravě. Prudce jedovatá. Reakce s KOH na povrchu plodnice živě žlutá až oranžověžlutá. Klobouk záhy plochý. Středomořská muchomůrka Amanita vidua se odlišuje negativní reakcí na KOH. Bílá forma muchomůrky zelené (Amanita phalloides var. alba) se odlišuje žíhaným třeněm a mohutnějšími plodnicemi a negativní reakcí na KOH. Viz též muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) rostoucí převážně ve smrčinách, též s oranžověžlutou reakcí na KOH, avšak s vlnatým třeněm a chabě vyvinutým, v dospělosti až mizejícím prstenem. Původem americká muchomůrka Amanita amerivirosa introdukovaná v západní Evropě má stejnou reakci s KOH, roste též pod duby, ale má zvoncovitý až sklenutý klobouk a plodnice po usušení jsou citronově žluté. Druh uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii CR (kriticky ohrožený druh)

Amanita verna Ratíškovice, teplomilná doubrava, sub Quercus, 17.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Amanita verna Ratíškovice, teplomilná doubrava, sub Quercus, 17.6.2016, (c) Lucie Zíbarová