Dosti vzácná bedla rostoucí pod jelhičnany i listnáči často ze silně rozloženého dřeva, obvykle na písčitých půdách. Plodnice při otlačení nemění barvu. Leucoagaricus ionidicolor má výraznější fialové tóny a výtrusy bez apikální bradavky. Leucoagaricus purpureolilacinus má pokožku klobouku nerozpraskávající do šupinek a liší se i mikroskopicky cheilocystidami s krystalky a o něco většími výtrusy – v průměru 8,7–10,3 × 4,2–5,3 μm (Vellinga 2001). Leucoagaricus roseilividus se odlišuje fialově obroubeným prstenem, výtrusy bez apikální bradavky, široce utriformními, válcovitými až téměř vřetenovitými cheilocystidami a jiným uspořádáním pokožky klobouku.
Leucoagaricus gauguei NPP Peklo, potoční luh přecházející v acidofilní bor, v opadu a ze zbytků dřeva jehličnanu v půdě, sub Picea, Corylus, 29.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Leucoagaricus gauguei NPP Peklo, potoční luh přecházející v acidofilní bor, v opadu a ze zbytků dřeva jehličnanu v půdě, sub Picea, Corylus, 29.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Leucoagaricus gauguei NPP Peklo, potoční luh přecházející v acidofilní bor, v opadu a ze zbytků dřeva jehličnanu v půdě, sub Picea, Corylus, 18.9.2021, (c) Lucie Zíbarová