Hojný druh pečárky rostoucí od pozdního jara do podzimu na otevřených stanovištích, v zahradách, parcích i ve světlých lesích, často vyhledává živinami bohatší stanoviště (okraje cest). Nejčastější pečárka v okolí lidských sídel. Mírně jedovatý. Nápadný intenzivně a rychle chromově žloutnoucími plodnicemi (zvl. na bázi třeně), v mládí růžovými lupeny a nepříjemným pachem po karbolu. U plodnic rostoucích na osluněných stanovištích bývá temeno klobouku často šedavě pigmentované. Plodnice s nápadně šupinovitě rozpraskaným kloboukem se někdy označují jako pečárka zápašná bedlovitá (Agaricus xanthodermus var. lepiotoides). Do skupiny žloutnoucích pečárek s nepříjemným pachem patří i další druhy, např. pečárka perličková (Agaricus moelleri) a p. koroptví (Agaricus phaeolepidotus). Viz jedlá pečárka ovčí (Agaricus arvensis) s pachem po anýzu.

Agaricus xanthodermus Lipová u Brodců, teplomilná doubrava, sub Quercus, Acer, 7.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Agaricus xanthodermus Deštnice, kulturní smrčina, okraj lesní cesty, sub Picea, Corylus, Quercus, 5.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Agaricus xanthodermus NPR Kněžičky, okraj paseky v teplomilné doubravě, 28.5.2013, (c) Lucie Zíbarová

Agaricus xanthodermus Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, sub Quercus, Crataegus, Acer, 24.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Agaricus xanthodermus NPR Břehyně-Pecopala, olšina, sub Alnus, Betula, 3.10.2022, (c) Lucie Zíbarová