Vyskytuje se roztroušeně až vzácně od pozdnílho léta do podzimu ve vlhčích lesích. Na rozdíl od většiny trepkovitek roste spíše na zemi, na zbytcích dřeva ukrytých v půdě než na větvích a kmenech. Způsobuje bílou hnilobu. Hojnější v severní Evropě. Snadno poznatelný mikroskopicky (absence přezek, jen velmi jemně ornamenotvané eliptické až mandlovité spory). Trepkovitka pozemní (Crepidotus autochthonus) tvoří velké plodnice spíše v teplejších oblastech (lužní lesy, dubohabřiny), spíše hojněji na Moravě. Trepkovitka běloučká (Crepidotus epibryus) může růst často na detritu na zemi, většina další druhů roste spíše na dřevě (např. Crepidotus cesatii či Crepidotus variabilis)

Crepidotus versutus Kyšperk, kulturní smíšený les, opadlá větev Betula a detrit, 21.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus versutus PP Ulrichov, květnatá bučina, zbytky dřeva Fagus v půdě, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus versutus Šumenské údolí, květnatá bučina, větvička a zbytky dřeva Fagus v půdě, 20.11.2014, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus versutus PP Ulrichov,květnatá bučina, zbytky dřeva Fagus v půdě, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová