Velmi hojná vláknice rostoucí v humózních listnatých i jehličnatých lesích, lesních lemech, okrajích cest, parcích apod. Má nepříjemný, zatuchlý až spermatický pach. Význačná na vláknici neobvyklou bílou barvou a vrostle vláknitým, nešupinatým kloboukem. Spory hladké, eliptické až vejčité. Komplex několika obtížně rozlišitelných druhů. Inocybe geophylla úzkém pojetí roste pod jehličnany na bázemi bohatších půdách, má bílý až slabě nažloutlý klobouk, menší spory s tupým apexem, dlouhé hymeniální cystidy (> 50μm) a kaulocystidy s dlouhým a občas zvlněným krčkem. Dříve odlišovaná fialová varieta (var. lilacina) je ve skutečnosti také druhovým komplexem - viz. Inocybe sublilacina agg. Jedovatá. Podobná, avšak vzácnější vláknice zardělá (Inocybe whitei) je mohutnější a její plodnice ve stáří či po otlačení červenají. Viz též vláknice stinná (Inocybe umbratica) s ojíněným třeněm a hrbolkatými výtrusy.

Inocybe geophylla Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, Alnus, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová