Poměrně hojná kornatcovitá houba rostoucí na dřevě jehličnanů, vzácněji i listnáčů, zejména ve vyšších či inverzních polohách. V rámci rodu zdaleka nejčastěji nalézaný druh, patrně i pro relativně(!) rozsáhlé a nápadné plodnice (většina ostatních rourkovců tvodí tenké a drobné plodnice). Pro rod Tubulicrinis jsou význačné mohutné a nápadné silnostěnné cystidy (přítomnost cystid viditelná již pod lupou) s tenkostěnným zakončením, protože u většiny druhů jsou amylodní (tj. zbarvují se v roztoku jódu do (šedo)modra) nejlépe se pozorují v Melzerově reagens, naopak v hydroxidech se rozpouštějí. Pro určování je důležitý tvar zakončení cystid, který může být hlavičkatý (např. Tubulicrnis accedens, Tubulicrinis accedens, Tubulicrinis sororius), téměř hlavičkatý (např. Tubulicrinis strangulatus, Tubulicrinis borealis), tupý (např. Tubulicrinis medius, Tubulicrinis glebulosus, Tubulicrinis calothrix) či zašpičatělý (Tubulicrinis subulatus, Tubulicrinis hirtellus, Tubulicrinis effugiens). Vzhledem k tomu, že zakončení je tenkostěnné, má často tendenci u starších či špatně usušených plodnic kolabovat. Rourkovec blankovitý je význačný kromě mohutných zašpičatělých amyloidních a zčásti inkrustovaných cystid i úzkými, alantoidními sporami. Viz též cystidovec štětinkatý (Tubulicrinis hirtellus) a cystidovec pomíjivý (Tubulicrinis effugiens) oba s útlejšími cystidami a širšími sporami.

Tubulicrinis subulatus Lipová u Brodců, teplomilná doubrava, fragment kmene Pinus, 7.4.2014, (c) Lucie Zíbarová

Tubulicrinis subulatus Lipová u Brodců, teplomilná doubrava, fragment kmene Pinus, 7.4.2014, (c) Lucie Zíbarová

Tubulicrinis subulatus PP Stodůlecký vrch, rašelinná smrčina, kmínek Pinus, 28.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Tubulicrinis subulatus Ročov, výsadba borovice černé, větev Pinus nigra, 26.6.2015, (c) Lucie Zíbarová

Tubulicrinis subulatus Klení, Vysoký Kámen, suťový les, větev Abies, 9.10.2016, (c) Lucie Zíbarová